Zběsilost

Tatsuya Nakadai hraje chladnokrevného samuraje, ronina, pro kterého je zabíjení denním chlebem a začíná této posedlosti čím dál tím více propadat. Je to divný, ale i když se jednalo v podstatě o typického antihrdinu, padoucha a grázla, tak jsem s ním tak nějak ty sympatie sdílel po celý film. Toshiro Mifune má menší roli učitele v šermířské škole a předvede šermířský koncert v jedné nádherně ponuré zasněžené scéně. Škoda, že nedošlo na vzájemný souboj těchto dvou. ___ No a jinak je Zběsilost velmi zvláštní film - hodně temný, docela dost krvavý a hlavně v podstatě otevřený, protože se počítalo se sequely, ke kterým nikdy nedošlo. Závěrečný souboj je opravdová lahůdka. (15.08.2010)

Máloktorý film je natočený s takou precíznosťou ako zbesilosť. Pre mňa je to jeden z naj filmov čo som mal možnosť vidieť tento rok aj keď len na dvd. Okamoto je zručný režisér so svojským štýlom ktorý nám predviedol v skvelom samurajovi a tu ho dotiahol do dokonalosti. tento film absolútne postráda umeleckosť ktorá je japoncov príhodná a zameriava sa na akčnosť a hrôzu a hlavne spoločenskú situáciu. Nakadai predviedol najdémonickejší herecký výkon vôbec a jeho rjúnosuke so svojimi šialenými očami predstavuje absolútne najhroznejší charakter japonskej kinematografie a pre mňa po temnom rytierovi je taký japonský joker. Mifuneho úloha mentora a učiteľa ale aj obávaného bojovníka je skvelá tak isto ako všetky aspekty a charaktery podľa mňa sa jedná o jeden z najlepších samurajských filmov. Hudba Masarua satoa ktorý skladal hudbu aj pre kurosawove snímky je démonická a ako obvykle krásne dobová. akčné scény sú fantasticky natočené, krvavé, plné pretatých tepien, odseknutých rúk atď. scéna v snehovej fujavici nie málo podobná tej zo samuraje kde tiež účinkoval toshiro je plná krvi a mierneho poetizmu ale iba mierneho a finálna scéna, v horiacom dome, keď sa rjúnosuke zblázni a začne zabíjať svojich a seká všade okolo je najlepšia scéna tohoto filmu plná stiesnenosti o nevypovedaných zverstvách tej doby. (31.07.2008)

Nakadaiova One Man Show. I když je v tomhle filmu spousta vynikajících herců, včetně charizmatického T.Mifune(ho), tak je to právě T.Nakadai kdo zde předvádí dokonale ztělesnění šíleného zla. Právě díky němu je snímek tak horečnatě temný. Bojové scény jsou mástrpís. Desítky (a dost možná i stovky) samurajů padají jako hrušky pod mečem jednoho muže. Pořád nevím která bojová scéna se mi líbila více. Jestli ta ultramanýristická na konci nebo to Mifuneho, střízlivější a vizuálně zajímavější, sólíčko. Tenhle film je prostě super a místy taky dost na bednu. Pro fandy japonských šermovaček, povinnost. (31.03.2007)

Škoda, že Hyoma nacvičoval půlku stopáže výpad cuke, když nakonec k jeho konfrontaci se šíleným Ryunosukem nedojde. Dokonce se nedočkáme ani jejich avizovaného setkání v blízkosti chrámu Zodžódži. Dějové linie se rozjely, ale chvíli před cílem jejich dráhu přeťal ostrý sek, respektive několik desítek seků. Závěr vypadá totiž jako skutečné samurajské inferno, kdy bezcitného Ryunosukeho napadne početná horda válečníků. Pro mě ale vrchol filmu nastal dříve, konkrétně když se katany chopil Toshiro Mifune a ve sněhové vánici předvedl skvělé vedení meče. V pozadí přihlíží ohromený Ryunosuke, nádhera! Parádní Tatsuya Nakadai ztvárnil hlavní postavu, která se možná stala předlohou Kenjira Sangy pro film režiséra Sama Firstenberga Americký samuraj... Místy trochu nepřehledné (jména) a hlavně dějově nedokončené, jinak dobré. (26.06.2008)

Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny. (16.10.2007)