Samurai
Samurai Assassin
Režie:
Kihači OkamotoScénář:
Šinobu HašimotoHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Keidžu Kobajaši, Mičijo Aratama, Júnosuke Itó, Eidžiró Tóno, Tacujoši Ehara, Tadao Nakamaru, Kaoru Jačigusa, Haruko Sugimura, Nami Tamura (více)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu se nesla ve znamení střetů procísařských a šógunátních skupin a politických vražd. Jednou ze zásadních událostí byla vražda kancléře šógunátu Ii Naosukeho procísařskými samuraji před bránou Sakurada vedoucí do šógunova sídla v Edu. Přes velkolepé souboje je snímek především mnohoznačným příběhem až shakespearovských rozměrů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Vydařený pokus o symbolické zobrazení paradoxu reforem Meidži, tedy jak samurajové v zoufalém pokusu obnovit svoji zašlou slávu, přispěli ke svému vlastnímu pádu. V té době bylo v Japonsku skoro dva miliony samurajů, na jejichž výživu nebyly peníze. To prolnutí fikce se skutečností je provedeno přirozeně, i když je pochopitelně laděno melodaramaticky, což se projevuje na tempu vyprávění, ale Mifune tyto tragické role zvládá velice dobře, a kamera je překrásná. ()
Krásný film s mým oblíbeným hercem v hlavní roli. Mufine opět ztvárnil roli samuraje s výjimečnými schopnostmi, ale pohnutým osobním životem a osudem. Scény jsou velmi působivé, krásné prostředí, obzvláště to zasněžené. Prostě pastva pro oči i pro duši :) 9,5/10 ()
Krásně natočené kvalitní drama, kterému by prospělo svižnější tempo. Prostřední ticho však poslouží znamenitě jako předzvěst nevyhnutelné závěrečné bouře. Mifune je nepřekvapivě skvělý a Okamoto zde už začíná směle pracovat s technikami s kterými to naplno roztočí o rok později v dokonalém Sword of Doom. ()
Občas jsem se ztrácel v jménech. Kdo ne ? :). Film je vyprávěn vynikajícím způsobem (dle mého na svou dobu 1965 velmi moderně).Při důležité události nastoupí flashback a vše dokreslí. A opět vynikajíci Mifune - scéna jak si opilý zpívá :). Finále je krásné vyvrcholení. ()
Samuraj klame tělem. Zpočátku je dosti těžké vyznat se v tom, kdo je kdo, o co vlastně jde a jaké místo má která postava. Ale i tuto "nezáživnou" pasáž zachraňuje krásná kamera a herecké výkony. Od okamžiku, kdy se v jedné retrospektivě zhroutí Curušijův sen, ovšem film nabere obrátky a sérií tragických zvratů se dostane až k bráně Sakuradamon. Je 3. března 1860 ráno, svátek panenek a Ii Naosuke, mocný představitel šógunátu, právě opustil svůj dům. Masakr, který následuje, je nebývale velkolepý. A vizuálně naprosto podmaňující. Toširó Mifune předvedl opět jeden ze svých špičkových výkonů a i když v některých okamžicích není film dokonalý, za zhlédnutí, klidně i opakovaně, rozhodně stojí. ()
Musím říct, že když měl Curučijo zabít svého nejlepšího přítele, prožíval jsem opravdové utrpení. Jeho osobnost je zde skvěle vykreslena, stejně tak tehdejší situace, ale je pravda, že trochu živosti by ději opravdu prospělo. ()
Vyborna drama, zo snad najcastejsie spracovavaneho obdobia tohto typu filmov - tesne pred padom Sogunatu. Pribeh samotny je plny dejovych zvratov, intrig a prepracovanych postav. Jedine co sa mu da vytknut je skutocne narocny uvod pre divaka, ktory je okamzite zahlteny privalom faktov, a to najma mien vsetkych zainteresovanych. Ja osobne som musel po 20 minutach pustit film odznovu, pretoze som sa stratil.. Na konzistentnosti mu miestami nepridavaju ani flashbackove vsuvky. Mifune exceluje vo svojej typickej roli - neohrabany a takmer neporazitelny ronin. Vela uzivatelov tu chvali najma zaver, konkretne suboj na zasnezenom nadvori.. Pre mna akcny vrchol filmu prisiel vsak uz skor, a to najma pri suboji Niira s najomnymi zabijakmi v jeho chatrci, ci jeho subojom s Kuriharom. Z mojej strany maximalne hodnotenie, kde iba krocik chyba k dobehnutiu Sword of Doom. ()
Tedy řeknu vám, sehnat tenhle film, pro mne znamenalo roční usilovné snažení a pátrání na všemožných místech. Nakonec se k mému velkému potěšení podařilo. Film Kihachi Okamota nás přivádí do druhé poloviny 19. století, do období které znamenalo neodvratitelný soumrak samurajů a konec šógunátu. Stejně jako v ostatních slavných samurajských filmech, je i zde nosným prvkem filmu výborný příběh plný tajemství, úkladů a osudových zvratů. Ústřední postavou snímku je potulný šermíř, který nikdy nepoznal vlastního otce a díky laskavosti starostlivého pěstouna se mu v minulosti dostalo té nejlepší výchovy bushido. Souhrou několika náhod se připlete do plánované vraždy šógunova kancléře, aniž by jakkoliv tušil jak tragicky osobní rovinu tento skutek pro něj znamená… Výborné je celkové uchopení stylu vyprávění, kdy se plánovaní vraždy prolíná s pátráním po zrádcích mezi spiklenci a hlavně pak flashbacky do minulosti hlavního hrdiny. Osudové zvraty zde opravdu dosahují distributorem proklamovaných shakespearovských rozměrů. Do hlavní role byl obsazen Toshiro Mifune, který nejen že byl nejlepším představitelem samuraje v dějinách japonského filmu, ale on prostě samurajem byl. Jak jinak by dokázal podat podobné role s tou svou neuvěřitelnou upřímností a duševní pokorou? Já tyhle samurajské historky prostě zbožňuju a Okamotův Samuraj patří k těm nejlepším… ()
Na pozadí reálných historických událostí, které předznamenaly konec tokugawovského šogunátu a počátek éry Meidži - tedy spiknutí 17 samurajů z rodu Mito a vraždy tairóa Li Naosukeho - rozehrál Kihači Okamoto mistrovské drama, které opravdu (jak zde někdo trefně poznamenal) dosahuje až shakespearovských rozměrů. Chválit promyšlený scénář, parádní černobílou kameru či tradičně skvělého Mifuneho by z mé strany bylo již jen nošením dříví do lesa. Podobně jako další Okamotovy samurajské filmy patří i Samuraj mezi absolutní špičku tohoto žánru. ()
Škoda první poloviny, ve které - jak si tak pročítám zdejší komentáře - jsem se ztratil nejen já. Ovšem druhá půlka je naprosto skvělá. Tohle je opravdu shakespearovské drama - zpočátku trochu nudné a dost zamotané, ale když mu dáte šanci, tak vás nakonec naprosto uchvátí. K tomu můj oblíbený a vždycky úžasný Toširó Mifune, takže dávám pět hvězdiček ! ()
Najprv som si pustil po xty krat 7 samuraju, a potom na principe nahodnej volby toto. A ten kontrast bol, jemne povedane, zretelny. Uznavam ze je to nefer ale uznajte aj vy: Prakticky vsetko sa deje a posuva velmi neinvencne cez staticke rozhlasove dialogy a podobu filmu to sprudka nadobudne az pri zaverecnom brutalnom masakri na snehu. Ten sokuje sice najma necakanostou vzhladom na predchadzajuci dej, ale treba uznat i remeselne perfektne podanou upornostou az do poslednej kvapky energie. Zato s polhodinu vopred nie signalizovanym, ale priam do mrte rozoberanym koncom a do neba volajucimi nelogicnostami celku (ak vam to pride zaujimave kvoli tomu ze sa v tych menach a vztahoch nevyznate mala mnemotechnicka pomocka: staci si zapamatat prvu slabiku a pribliznu dlzku mena), zrejme aby scenarista mohol na zaver vitazoslavne zvolati "šeik-spír"! ()