Los

David Attenborough pouze potvrzuje to, co o něm všichni víme, tedy že dovede natočit zajímavý dokument o čemkoliv. I když je pravda, že zrovna obojživelníci a plazi jsou pro většinu lidí, alespoň pro neignoranty přírody, zajímaví sami o sobě, snad o každém druhu by bylo možné natočit samostatný díl. Zajímalo by mě, jak si své herce pan Attenborough vybírá. Vzhledem k tomu, o čem všem už natočil dokumenty, musí být jeho zájem rovnoměrně rozložen na všechny známější skupiny zvířátek s páteří a pak musí byt hodně těžké si z toho množství vybrat, zvláště, když je vše extraordinary :) (bylo by zajímavé spočítat, kolikrát tohle slůvko v dokumentu zaznělo). Velmi povedená byla scéna s chřestýšem lovícím myšku, musím přiznat, že čekaní na to, kdy ji zahryzne, ve mně vzbuzovalo stejné pocity jako při sledování hororů a lekla jsem se skoro stejně jako pan Attenborough. Ale stejně ho obdivuji, už jen proto, že si ke všem těm nebezpečným zvířátkům bere světlé kalhoty. 10/10

Vcelku netradičně pojatý dokument zaměřující se z větší části na ochranu gepardů a potažmo i jiných velkých afrických kočkovitých šelem. Od většiny takto ochranářsky laděných dokumentů se však liší přístupem ochránců, kteří chápou potřeby gepardů, ale i chovatelů dobytka a snaží se najít kompromis vyhovující alespoň z části oběma stranám. Tímto kompromisem může být elektrický plot, nebo prosté nezabití odchyceného zvířete. Docela tragikomické bylo vyprávění chovatele dobytka, který sice již přestal šelmy vraždit a oplotil si pozemek elektrickým plotem, takže měl sloužit jako příklad konvertování z vraha šelem na člověka, který je dokáže tolerovat, ale přesto seděl na pohovce, nejspíše u sebe doma, a za sebou měl na zdi kůži levharta. Celkově se však jedná o velmi zajímavý dokument ukazující jinde velmi opomíjenou šelmu, o níž většina lidí ví jen to, že rychle běhá, přitom však je její život velmi zajímavý a z příběhu některých částečně ochočených gepardů navrácených do divočiny by se jistě dala natočit obdoba lvice Elsy. 7/10

Přiznám se, že pro mě byl výkon Sanady překvapující, dosud jsem si ho pamatovala jen z vážných rolí, ale jako Sukeroku mě naprosto nadchl, stejně jako celý film. Také Nakadai překvapil, i když v jiném ohledu, protože jsem nevěděla, že se filmu objeví. Alespoň jsem si ověřila, jak nezaměnitelný a lehce poznatelný hlas tento pán má. Prostě skvělý snímek, který má na svůj námět dobře zvolenou stopáž, takže nenudí. 10/10

Po mnoha a mnoha týdnech jsem se zase musela rozloučit s další startrekovskou posádkou. Kdybych musela srovnávat s předchozími posádkami, tak by z toho Voyager nevyšel příliš dobře. I když je pravda, že mnoho dílů bylo nezapomenutelných, většinou pokud v nich figuroval v hlavní roli doktor nebo Seven, nejlépe oba dva zároveň. K ostatním si sice člověk vytvoří určité sympatie, ale postavy se často chovají tak iracionálně a nepřesvědčivě, že člověk čeká, že z nich za chvíli vylítne ufoun v podobně světýlka a jejich chování se tím vysvětlí, jenže většinou se tak nestane. Ale i přesto 7/10.

Přestože jsou krásné záběry naší planety obvyklé pro podobná díla, je těžké se jich nabažit a člověk kouká na další a další dokumenty a stále se diví, jak jen ta příroda může být pěkná. Až na poslední díl zde sice nejsou příliš často záběry na živou přírodu, ale on i ten led či sopky mohou být velmi "videogenické". Vizuální stránce tedy nelze nic vytknout, narozdíl od obsahové stránky. Informace by mohly být trošku hlubší, ale to bych asi od dokumentů chtěla moc. Také afektovaný projev moderátora občas trošku ruší, stejně jako jeho moralizující řeči. Ale zachránil si to zmínkou, že možná za všechno lidé nemohou. Nebýt konce posledního dílu, dávám o hvězdičku méně. Nebuďme tak sebestřední, stále je zde možnost, že lidé jsou jen bezvýznamná havěť, která si o sobě myslí, že ovlivňuje celou planetu a ona se přitom ovlivňuje sama právě prostřednictvím sil, které byly ukázány v tomto dokumentu. Kdoví :) 9/10

Při srovnání s Malickovým Stromem života je zde více děje i více slov, ale rozhodně je vidět tendence k opouštění od obojího. Což není na škodu, pokud někdo umí točit jako Malick.

Krása, jen tak si sednout a kochat se záběry s dokonale pasující hudbou. Malick umí a nepotřebuje k tomu žádnou akci a téměř žádný děj.

Kombinace Jižní Korea a romantický film se pro mě stává známkou špatné kvality. Ne vždy, ale vždyť tohle je v podstatě telenovela, která je více nereálná a přehnaná než normálně. Vlastně i v japonské tvorbě jsem se už setkala s podobným filmem, který je pouze citovým vydíráním a snaží se jen rozbrečet diváky a pak je nechat brečet ještě pár desítek minut. Už prosím žádné příběhy dvou strašně zamilovaných lidí, kde někdo půl filmu umírá, takže se napřed půl filmu brečí nebo se brečí půl hodiny, protože někdo umřel, nebo kombinace obojího. Zlatý Kim.

Před nějakou dobou mě filmy od Kima přestaly bavit, takže jsem si na chvíli dala pauzu. Mezitím jsem shlédla několik jiných Jihokorejských filmových počinů a zjistila jsem, na Kima asi nikdo nemá :). Jeho filmy jsou šílené, postavy jsou šílené, často je děj mírně nechutný a někdy nesmyslný, ale i když jednotlivé části zní hrozně, celek stojí za vidění.

Kdyby všichni jezdili MHD, tak se toto nestane :) Ale pak bychom přišli o skvělý film. Michael Douglas působí vskutku skvěle šíleně, ale jeho jednání lze vcelku chápat. Podobné pocity znechucenosti světem jistě každý někdy zažil a osobně si myslím, že opodstatněně.