Na křídlech slávy

O malém ostrůvku vrtkavé světské slávy v nekonečných vodách zapomnění. Brilantní podobenství o životě, které dohlédne až na samé dno lidské duše. Opírá se o nápadité vizuální ztvárnění posmrtného světa a dokáže být melancholické a maličko depresivní i svěží, úsměvné, dojemné a hravé. P.S.: Jsem ráda, že nejsem sama, komu se titulky na ČT zdály být nestydatě odbyté. (09.07.2010)

Filmy s originálními nápady mám rád, a ty, které takové nápady navíc beze zbytku využijí, obzvlášť. Na křídlech slávy takový snímek je. Fantastický záhrobní svět vypadající jako hotel pro celebrity všeho druhu, na jejichž pozemské slávě závisí nejen míra luxusu, v níž si hoví, ale také délka jejich tamního pobytu, mě nadchl. Výborně napsaný, vážný i vtipný scénář ("Který idiot tady pořád krade křídu?"), Peter O´Toole a jeho kreace nafoukaného herce - miláčka davů, mladičký, ovšem už tehdy skvělý Colin Firth, desítky vedlejších postav, z nichž většina se ve snímku sice jen mihne, ale úplně to stačí... A ten konec. To vše spolu s místy až gilliamovskou režií dává dohromady snímek, který mi sice dlouho unikal, ale naštěstí neunikl.__P.S. Podobnost s Cimrmanovým Českým nebem je čistě náhodná?__P.P.S. Za vydání DVD díky, jen ty české titulky by nemusely být ve verzi pro neslyšící a mohly se obejít bez vět typu /zaklepání/. (22.10.2011)

Se smutkem v duši se přiznám, že pro mě byl do dnes Otakar Votoček neznámý režisér. To se Křídly slávy výrazně změnilo a naopak lituji, že jeho tvorba není bohatší. Křídla slávy jsou působivé podobenství, kterému nechybí nadhled, humor a ani vynikající obsazení s úžasně snovými "kulisami"(respektive výběrem lokací, architektury a celkové stylizace in/exteriérů). O´Toole je famózní, jeho hrátky s anglickým jazykem doslova mistrovské, Firth se neztrácí ani na okamžik a Marie Trintignant je kouzelná...Promyšlenost tkaná jednoduchostí a narážkami na slavné postavy (hrající Albert E. s tvořícím Delgadem a vedle nich revoltujících Baadera a Meinhofové...). Sláva, vždyť čím je sláva? Její pomíjivost, její až ďábelsky jednoduché nalezení a ještě rychlejší pád dolů do zapomnění se střídá s krásami posmrtného života, schopnosti milovat v něm a čelit síle iluze snu. Snad jediným mínusem při vysílání na ČT2 byly (doslova!) tragické titulky, z kterých neangličtinář musel mít pocit naprosto strohého povídání postav (trochu mi to připomnělo asijské filmy, kde mluví postavy třeba minutu a na obrazovce máte tři slova...jenže tady, to šlo lehce poznat, jak pan překladatel vynechával tu krásu anglického jazyka na úkor jednoduchosti, ale nudné strohosti). Jeden z nejzajímavějších filmů o posmrtném životě/světě, co jsem měl možnost vidět, a současně zaprášený klenot, který by měl být vystavován s pýchou. (08.07.2010)

Podobenství je výraz který se pro Křídla slávy náramně hodí. Po dlouhé době film, který mě přinutil zůstat vzůru a počkat si na pointu. A to čekání bylo vyplněno příjemně absurdním dějem a hlavně pak sledováním vynikajícího O´Toola. Ne že by hrál Firth špatně, ale světla na sebe přitahoval starý pán. Je velká škoda, že takových "jiných" filmů nevzniká víc. (23.07.2010)

Jsem dost ráda, že neukázali, jak to vypadá v nebi, kde jsou normální smrtelníci – vzhledem k tomu, jak nadšeně vyřazené hvězdy působily a jak se postupně snižovala kvalita ubytování i služeb, asi to bude další důvod, proč se zatím nechystat do futrálu. Nápad je to zajímavej, ale možná by nebylo špatný trošku víc vysvětlit duševní pohnutky – na to, aby mladej zastřelil svůj idol jen proto, že mu nereaguje na dopisy, mi přišla Firthova postava až moc normální. Nějak je to takový nedotažený... O’Toole a Firth hrajou slušně, ale určitě jsem od nich zhlédla lepší výkony. Venkoncem z toho mám takovej smutně průměrnej dojem. (13.01.2012)