Bílý šejk

Bílý šejk je svěží melodramatickou komedií a zároveň prvním samostatným debutem Federica Felliniho na režisérské stoličce. S jemným ostrovtipem, italským temperamentem a emotivní linkou nám režisér servíruje nenáročný komediální příběh čerstvého novomanželského páru. Ivan se svojí chotí přijíždí do Říma, aby ji mohl představit příbuzným. Wanda, oddaná čtenářka obrázkového magazínu, má však jiné plány; setkat se s hrdinou svých dívčích snů - Bílým šejkem. Ivanovo ohromení ze ztráty manželky se postupně proměňuje ve slovní souboj s příbuznými, v němž se často neobratně snaží zamaskovat její absenci. Toužebné setkání Wandy s Bílým šejkem ale nedopadá dvakrát šťastně. Za slupkou frivolně působícího lamače ženských srdcí se skrývá jen obyčejný vychytralý lump v podání nezapomenutelného Alberta Sordiho. Fellini s nadhledem zůročil dřívější novinářské a karikaturistické počátky, přičemž neopomněl do filmu zakomponovat prvky, s kterými se setkáme i v jeho pozdějších, vyzrálejších dílech. (17.08.2004)

Docela příjemná komedie. Sice je spíš úsměvná než aby se u ní člověk smál nahlas, ale pobavit to dokáže, zaujmout docela taky a hlavně to není trapné. Takže proč ne, navíc kameru ten film má naprosto skvělou. Ano, příběh je na Felliniho dost jednoduchý (ale je to komedie, tak co chcete), mohlo to být kratší a některé herecké výkony nejsou zrovna dobré (třeba Leopoldo Trieste má dost mizerné mimické schopnosti a často se tváří, jako kdyby hrál v nějakém průměrném němém filmu), ale jinak se mi Bílý šejk celkem líbil. Slabé 4* (19.07.2020)

Příjemná podívaná na ještě ne zcela rozvinutý režijní rukopis Felliniho. Již zde můžeme sledovat zjevné náznaky kritiky přežívajícího puritánství italské společnosti, která provází silně další Felliniho tvorbu. Kult osobnosti imaginárního hrdiny Bílého šejka přivede mladou dívku Wandu na scestí. V momentě, kdy prohlédne pravou podstatu věci a pochopí, že je oklamána, nedokáže se již bez následků vrátit k manželovi. Ačkoli se vlastně nic nestalo, společenská dogmata jí místo šťastného návratu donutí až k pokusu o sebevraždu. Její manžel, ač milující a dobrosrdečný slaboch, je ztělesněním právě těch starých hodnot, které dohnaly Wandu k psychickému zhroucení. Vše je podáno s humornou nadsázkou karikatury postav i děje. Film je velmi snadno uchopitelný a proto může být celkovým vyzněním přijatelnější pro širší publikum než pozdější Felliniho filmy. Škoda, že je tento snímek v širším povědomí společnosti poněkud zapomenutý. V nabídce moderních romantických komedií je to velký nadstandard. 70% (16.11.2010)

ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ Na tento druh talianskych komédií vlastní u mňa "copyright" síce Pietro Germi (napr. Svedená a opuštěná), ale toto sa Fellinimu vydarilo skvele, na čom má veľkú zásluhu aj herec Leopoldo Trieste, ktorý vo svojej tragikomickej postavičke novomanžela pripomína (aj výzorovo) Chaplinovho tuláka.... Príjemná, zábavná satyrická komédia s už vtedy rozpoznateľným režisérskym rukopisom, a s ohľadom na rok vzniku je film aj sviežou odbočkou zo silného neorealistického prúdu talian. povojnovej kinematografie (08.01.2016)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)