Bílý šejk

Podle mě jde tady o průměrnou a snadno zapomenutelnou komedii pro pamětníky z poválečného období, na kterou je speciálně zaostřeno jenom kvůli jménu později slavného režiséra. Několik scén (fotografování nebo u policie) mě i více zaujalo, párkrát jsem se pousmál (o větším zasmátí však v mém případě tady řeč být nemůže), jako v mnoha jiných filmech téže doby se mi líbí to kouzlo staré černobílé kamery, děj (byť s jednoduchou zápletkou) celkem dobře utíká, ale vcelku Bílý šejk i přes potenciální klady prošel kolem mě bez toho, aby mi přinesl větší zážitek... prostě a jednoduše průměr, doprovázený občas až nesnesitelně uřvanými scénami pro italské komedie typickými a prazvláštní komikou Leopolda Tristeho, který svou kreaci umí dostatečně zaujmout, ale zároveň na mě působil spíše jako herec z němé a nikoliv poválečné éry. Nejsymboličtější zůstává setkání s Giuliettou Masinou coby ikonickou Cabiriou již 5 let před tím slavným filmem... [60%] (13.12.2021)

Průměr nehodný Felliniho jména. Přestože se jedná o skanzen Felliniho rukopisu, tak z celého díla zavání slovíčko: Průměr, který se k tak takovému filmovému gagintu jako je sám Fellini vážně nehodí. Celá zápletka není ničím zajímavá a celé ztvárnění jakbysmet. Komedie, při které se jen sem tam pousmějete, je na můj vkus tak trochu málo. Aspon ze Masinova je stále roztomilá a Sordi už tehdy dokázal zužitkovat svoje chlapácké charisma. (18.10.2006)

Docela příjemná komedie. Sice je spíš úsměvná než aby se u ní člověk smál nahlas, ale pobavit to dokáže, zaujmout docela taky a hlavně to není trapné. Takže proč ne, navíc kameru ten film má naprosto skvělou. Ano, příběh je na Felliniho dost jednoduchý (ale je to komedie, tak co chcete), mohlo to být kratší a některé herecké výkony nejsou zrovna dobré (třeba Leopoldo Trieste má dost mizerné mimické schopnosti a často se tváří, jako kdyby hrál v nějakém průměrném němém filmu), ale jinak se mi Bílý šejk celkem líbil. Slabé 4* (19.07.2020)

Z Bieleho šejka je cítiť režisérska neistota, Fellini ešte poriadne nevie, ako svojich hercov viesť. Je to celkom podarený pokus o bláznivú komédiu, kde nie všetko vyšlo tak vtipne, ako mohlo. Robí si srandu z fiktívneho filmového sveta a jeho hrdinov, ktorých si naivné ženy tak radi idealizujú. Zároveň tak však robí filmom, čiže ďalšou fikciou. Taliansky temperament, láska, náboženstvo a Masina v úlohe Cabirii, o ktorej natočil Fellini neskôr film úplne odlišného charakteru. Príjemne odsýpajúca zábava, ktorá síce rýchlejšie vyšumí, akoby Felliniho priaznivci očakávali, čo ale v pripade komédie a ešte k tomu romantickej nie je nijako zvlášť veľká vada. Podobný film: Purpurová ruža z Káhiry, pri ktorej sa čiastočne Allen mohol u Šejka inšpirovať. (27.11.2013)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)