Defendor

Další z řady nenápadných a zároveň neobyčejných filmů. Trailery by mohly evokovat jakousi předehru pro film "Kick-Ass" ale ve skutečnosti je celkové vyznění filmu spíše vážné. Bohužel míra zábavy dost rozpačitá, tempo vyprávění také neohromí a nějaké vyloženě povedené scény se ve filmu hledají dost těžko. Jediným tahákem tak zůstává slušný Woody Harrelson, který coby inteligencí pomalejší ale nebojácný hrdina Defendor bojuje ze zločinem (pomocí duhových kuliček, kyje a rozzuřených vos) a hledá fiktivního nepřítele. Neobvyklý ale nevýrazný film. (05.04.2010)

„Trouble has a way of following me." Místy mldé a utahané, debutující režisér se nezapře. Dramatická linka o pomateném bláznovi, který si hraje na Supermana by potřebovala trochu poladit a hlavně dostat více prostoru. Defendor tak nakonec není nijak omamným dílem, ale spíše ideálním filmem na zabití času. Hlavní důvod, proč ho vidět, je tak ve finále Woody Harrelson, který v tom esesáckém oblečku bez problémů atakuje titul „Frajera roku". (29.03.2010)

,,Kdo kurva seš?“ ,,Tvoje největší noční můra a chci Lídra Průmyslu!!“..... Běloch, bydlící na tajný základně, šest stop vysoký, oblečen do černého trikotu se stříbrným pruhem, používající nejmodernější kuličky, vosí roj, zákopovou pálku a v autě na něj čeká jeho oddaný přítel Defendog – ano DEFENDOR! Superhrdina, pro kterého není žádný problém zajít za únosnou mez, nebo jen legrační chlápek, který je pro ostatní hrozbou? FILM O OPRAVDOVÉM HRDINOVI, pro kterého je každej, kdo překročí zákon lump. W.Harrelson je pro role ,,magorů“ stvořenej a tady má další herecký sólo. Film zajímavě střídá tempo a nálady. Vážné situace zlehčuje, vtipné dramatizuje, prostě jako v mysli narušeného člověka. Nebo SUPERHRDINY? PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ** (29.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Tak trochu jsem čekal něco tématem podobného Kick-Ass, tj. film o super hrdinovi, který jím ve skutečnosti vůbec není. A Arthur Poppington alias Defendor je opravdu jeho pravým opakem. Má sice statečnosti a výdrže na rozdávání, ale je to strašný amatér a ve své podstatě chudák. Divákovi je ho líto a fandí mu, stejně jako obdivuje jeho vynalézavost při vymýšlení "zbraní" a "důkladných" příprav na akci. Humoru jsem čekal víc, přestože pohled na zapáleného Woodyho Harrelsona dokáže člověku vyloudit úsměv na tváři a na jeho hereckém výkonu film vlastně stojí. Myslím si, že Defendor měl větší potenciál na pobavení diváka, bohužel z toho vychází pouze lepší průměr a hodnocení nezvedá ani docela nečekaný (btw vykonstruovaný) konec. (07.10.2011)