Defendor

Jak neočakávané a odvážne zlúčenie. Jednému až nebere ako tomu udať vymedzené mantinely aby sa to nevymklo kontrole a nováčik Stebbings túto syntézu dotuje takou krehkosťou, že ju niet čim ohraničovať. Nač by krotil niečo, čo si priam žiada byť neskrotené. Skrátim to, parodizovanie má vynovený akcelerátor, ktorý poľahčujúcemu striafaniu sa do vyzývavých cieľov (preoblečený nesmrteľníci, netrvanlivé/sílené celebritky, poverenci z ľudu-záchranci našej i inej planetárnej sústavy) vstrekuje nedostižný výkon, je ním sám "Defendor" čo by ďalší záchranca nízkorozpočtových produkcií. Silnejšie 4*. (02.11.2010)

Vyšší hodnocení mi nedovolí udělit malý počet gradujících scén, nedá se moc říct že by si film budoval nějaké rychlejší tempo nebo popřípadě chystal půdu pro překvapivý konec. Defendor nepostrádá skvělý nosný nápad a lehce mi přivodil mírné pousmání (hlavně neprůstřelný Defendog na palubní desce), není to ovšem film pro široké publikum. Spíše se jedná o nějakou psychologickou studii jednoho obyčejného človíčka, který si usmyslel že je Superhrdina. (29.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Někoho by napadlo, že tohle bude komedie jako Brno. Jenže ono je to vlastně pravej opak. Je to taková ta parodie bez humoru. Bere se to totiž všecko hrozně vážně a Woody Harrelson umí být vážnej. Tehdá v Zombielandu by klidně za poslední koláč na světě položil život, takže se od něj dá čekat vlastně cokoliv. Tenhle film sám o sobě supr je, jen mu chybí víc humoru k tomu, aby byl takřka dokonalej. A to je docela dost, když si člověk uvědomí, že ne každý v sobě ten humor skrývá. I když u tohodle by se to dalo udělat vcelku snadno. Nakonec to ale natočili, tak jak to natočili a mně to stejně bavilo. Bylo to, jako kdybych koukal na Spider-mana, jen v hlavní roli by nebyl Spider-man ale chlap, co si myslí, že je superhrdina, ale je lůzr a často dostává do držky. (13.05.2010)

K čomu je sám o sebe výborne hrajúci Woody Harelston a námet, ktorému by som dal za každých okolností palec nahor, keď všetko hlavné je jasné prakticky od začiatku a film sa k nevyhnutnému a nijak zvlášť prekvapivému koncu tiahne neskutočne pomaly a bez jedinej pútavo natočenej scény, ktorá by dokázala dlhší čas utkvieť v pamäti. Kvitujem myšlienku a záver, už menej cestu ktorou sa k nej Defendor dopracoval. Nemám problém s dramatickejším prístupom k tejto látke a nečakal som žiadne akčné orgie, vadí mi však slabšia prepracovanosť charakterov (s výnimkou toho Harelstonovho, špeciálne záporáci sú karikatúry kontrastujúce so zvyškom sveta) a nedotiahnutá dramatická línia. Sledovanie "superhrdinu" v akcii by nemalo byť až tak nezáživné. (10.06.2010)