Král New Yorku

KNY je určitě zajímavý a jeho sledování není ztrátou času už kvůli vynikajícímu Walkenovi, ale jako celek je film poněkud nevyrovnaný, když střídá působivé scény a originální zápletky s těmi fádními, které můžeme vidět v každé kriminálce. Holt Ferrara není Scorsese, ale snahu oceňuji. Je vidět, že Abel má zkušenosti s látkovou výměnou, protože daleko nejefektivněji na mě působily scény dekadence, šňupání a tanečků. Velmi zajímavej je i soundtrack, na kterém se představí legendy gansta rapu typu Schoolyho D a dalších. Ne nelekejte se, tohle není žádný hiphop a R&B tak, jak ho známe dnes. Nakonec jen noticku, že u nás vydala v prehistorii VHS firma Q film, které se to asi nějak dramaturgicky zatoulalo, protože obvykle český trh zásobovala taliánským trashem typu 2019: Fireflash, Blastfighter a dalšími. (24.05.2009)

,,CO MŮŽEME OČEKÁVAT OD PŘEVYCHOVANÝHO FRANKA WHITE?“...... /// Zadečky krásných žen, kulky (?) pomstichtivých mužů....FRANK JE ZASE DOMA!!! Vstal (jakoby) z mrtvých, je (jakoby) převychovanej a blázen, kterej sní o lepších zítřcích (ty vole, to je hnusný slovo!!!!). Nemocnice v Bronxu? Město si to nemůže dovolit...město nemá prachy (...prostě nejlepší film Mirka Kalouska)...jenže Frank je (tak trochu) magor! Skurvenej KRÁL NEW YORKU a na druhý straně policajti. Přestřelky, honičky (auty) a gangster, kterýmu bych mohl (relativně) přát dlouhej život. (Utopie?!) Zajímavej příběh, jenž ani po těch (mnoha) letech nenudí, objeví se v něm dost známejch obličejů a kterej rozhodně můžu doporučit všem milovníkům gangsterek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trochu dealuju a chcu pomoct sociálně slabším. 2.) Nikdy jsem nezabil nikoho, kdo by si to nezasloužil. 3.) Thx za titule ,,Yoss“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (09.08.2011)

Od Ferrary mám přece jen raději jiné filmy, především pak "Poručíka", který ukazuje krásné zdegenerování člověka, který dostal trochu moci a rozhodl se, že si bude trochu užívat. Tohle je velmi podobné téma, ale v hlavní roli rovnou máte grázla. Grázla, který se snaží trochu napravovat to, co udělal. Ale dál zabíjí. Některé scény jsou pořádný masakr. (16.02.2016)

Ferrrara je rozporuplný režisér. Postavil svoju kariéru na rape and revenge, filmoch o drogách a rôznych druhoch expolitácie a minimálne v zámorí sa teší pomerne obstojnej fanúškovskej základni. Ibaže jeho filmy majú strašne kolísavú kvalitu. Raz sa mu napríklad podarí natočiť vynikajúce sci-fi (Lupiči tiel), ktoré aspoň čo do depresie prekoná aj originál (resp. prvú adaptáciu); inokedy sa doslova strápni umelecky mieneným pseudohororom, plným filozofujúcich upírov a feťákov (Závislosť; a tých artových pokusov bolo viac; 4:44 alebo Lovci mozgov.). A potom je tu ešte jeho najslávnejší Driller Killer, z ktorého som raz videl asi pätnásť minút - výsledok presne toho druhu amatérskej nadšenosti, čo nemám rád, čo ma takmer vždy sklame a ktorý som (vzhľadom nato, že nepotrebujem pozerať každý film istou veľmi úzkou diváckou skupinou označovaný za kult) automaticky vypol a zmazal. Byť to robím len zriedka. King of New York je tiež zvláštny film, ale v inom zmysle. Abel si odpustil svoje experimenty, no zároveň je jeho výtvor typickým čiernym koňom, oscilujúcim medzi žánrami a zabehnutými žánrovými postupmi. A dopredu hovorím, že melanchóliu talianských evergreenov (ani vlastne nič - ani vzdialene podobné akýmkoľvek Scorseseovským trademarkom), teda rozhodne nečakajte. V mafiánskych filmoch z pravidla existujú iba dva druhy réžijného prístupu a od nich sa odvíja aj spôsob narácie: Buď je klaďas policajt, alebo gangster. Ferrara sa snaží zostať niekde medzi. V jednej scéne nám ukazuje Laurenca Fishburna (vtedy ešte Larryho Fishburna), ako bez mihnutia oka postrieľa partiu konkurenčných priekupníkov, a v druhej už z drogových peňazí prispieva deťom "nech majú všetko čo potrebujú". Ikonizovanie Walkenovho "narkobarona" musí pripomenúť DePalmu a k tomu plus vidíme príbeh aj z druhej strany, zároveň s dôrazom na sympatie k postavám (takmer doslova ako v Chobotnici) ktoré po ňom idú (niekoľkominútová scéna zo svatby jedného z policajtov, neskôr končiaceho ale hodne nepríjemnou smrťou). A tie postavy sú horlivé, až to bolí. Až tak, ako keby niekto natočil Francúzsku spojku, rozprávanú z pohľadu Fernanda Reya. Ferrarov film za všetkými týmito klasikami (kvalitatívne) značne zaostáva, stále je tam ale niečo - akási béčková údernosť - niečo, čo jeho film robí akčnejším a unikajúcim realite a pritom tak cool, až to stojí zato. Rap, depresia, temnota prestupujúca každým záberom (v spojení s modrými filtrami), takmer absolútne eliminujúca denné svetlo. Konieckoncov svoj pôvod by sa pán režisér márne snažil zakryť. Niekto je zastrelený, ale jeho priestupok bol závažný, tak schytá pár guliek ešte jeho mŕtvola. A nahotinky tiež vidíme častejšie, než by si to príbeh žiadal. Vo výsledku je King of New York vydarený snímok, avšak - pre milovníkov mafiánskych opusov pravdepodobne príliš dekadentný. Možno preto ho u nás takmer nikto nepozná. Rovnako ako Malú Odessu. (10.03.2013)

Naprostá herecká přirozenost (čti mistrovství) všech zůčastněných v kombinaci s nekompromisností a nekorektností dělá z tohohle filmu velmi solidní záležitost. Christopher Walken tam furt paří na hip hop a Laurence Fishburne je mírně řečeno maniakální. Navíc je tam i dost akce, která slouží jako odreagování od špinavého New Yorku. Líbilo se mi, že se kouknem do soukromí nejen Walkenově bandě ale i policajtům. Prostě filmová libůstka. (29.04.2010)