Jíst, meditovat, milovat

Vypadá to, že představitelé center propagace cestovního ruchu tří států na I (Itálie, Indonésie a Indie) se v roce 2010 domluvili na hollywoodském filmu, aby se turisté k nim více hrnuli. Aby to šlo lépe vybrali tři hvězdy. Do role Američanky Američanku Julii Roberts, do role Švédky Čecho-Švédku Tuvu Novotny a do role Brazilce Španěla Javiera Bardema. Poslední roli sponzorovala brazilská seznamovací agentura ( viz. výrok: Bože děkuji za Brazilce). A ted k hodnocení filmu. I když některé prvky filmu jsou mi blízké, tak jsem mu nepřišel na chuť nebo dokonalé neporozuměl. Ale za tři jmenované herecké hvězdy a jejich herecké výkony plus pěkné lokace dávám za 3 hvězdy. (08.09.2014)

Jíst v Itálii, Meditovat na Bali a milovat...asi kdekoliv. Každopádně film si u mě vyslouží tři hvězdy, protože, i když tam byla Julia Roberts, první část byla o jídle, což mně přišlo hodně sympatický, později o cestování a poznávání koutů lidské mysli, což mi také přišlo fajn no a ten konec, ten už jsem nějak přetrpěl a to i přesto, že film má neuvěřitelných 134 minut. (01.10.2011)

Jak Julia stárne, stávají se její kdysi krásné rty mírně nepřirozené… A při každém úsměvu nesnesitelné. Jíst, meditovat, milovat je úsměvů plný, také slziček, uklidňování, hlubokomyslných mouder a objetí. Všechny ty emoce a citlivůstky ale vyznívají hrozně nepřirozeně, křečovitě, jako by si Julia řekla: “Tak, teď si zahraju psychologickou roli a možná shrábnu nominaci na nějakou tu cenu.” Kdo by ji ale neznal v jiných romantických filmech jako Pretty Woman nebo Notting Hill a viděl by pouze tuhle nudu k ukousání, mohl by s čistým svědomím říct, že hrát neumí. Jezení je fajn, italské prostředí, pizzy a předně Italové dokážou na plátně zachránit leccos. Jenže jak postupujeme k meditování a k té lásce na konec, postupně nás přestane zajímat, jakže ta slaďárna vlastně skončí. Ono to je docela jasné už od začátku (když vám senilní šaman řekne, že za rok najdete pana Božského, není důvod mu nevěřit, že?). K tomu si připočtěte minusové body, pokud jste vyrovnaný člověk s jasným názorem na svět, který nenávidí fráze a lá je mi čtyřicet a nevím, kam můj život směřuje. (07.11.2010)

Príbeh o žene, čo nevie, čo zo sebou. Je vydatá a bez varovania dá návrh na rozvod. Len tak. Nie som šťastná, kašlem na to. A potom si chytím zajaca. A zase nič, necítim sa naplnená. Hľadám niečo ďalej. Najprv sa uchyľujem ku kresťanstvu, potom prejdem na hinduizmus. Žena má už po štyridsiatke, že pomaly na vnúčatá by mohla myslieť a ona si stále nevie usporiadať život. Až nakoniec konečne príde vyslobodenie, ale je to naozaj už konečné riešenie alebo zas o dva mesiace si to rozmyslí? Nevieme, strihli to a koniec. Ale je to vraj natočené podľa skutočnej udalosti. Bolo by dobré vyhľadať tu pani a zistiť, či už nie je náhodou moslimka alebo šintoistka a nemá šestnásteho partnera niekde na japonskom ostrove, stále hľadajúca tú pravú lásku. (30.08.2021)

Můžu poznamenat, že kdybych já měla prožít takovýhle rok, nejdřív se přejídat v Itálii, pak se nechat ojídat komárama v Indii a nakonec poslouchat rady od naprosto nesnesitelného bezzubého šamana, byl by to pravděpodobně nejhorší rok v mém životě. A nutno řečeno, že opravdu mám s čím srovnávat. Jediné co by mě z těhle míst lákalo by byl Řím, ale rozhodně ne kvůli chuti k jídlu. Jestli je tohle podle skutečné události, ta ženská má život jako z klasického amerického filmu. Co mi na filmu asi nejvíc vadilo, byla délka, bylo to až moc, místy bych to zkrátila a kdyby to mělo hodinu a půl, třeba by se mi to líbilo víc. Nicméně dávám 3*, ale řekla bych, že už se na to nepodívám znovu. (12.02.2011)