Zen

ZEN, hlboká filozofia veľmi plytko podaná v tomto snímku. Kedže som očakával skôr tvrdé skúšky mníchov, riešenie koánov, samotu a izoláciu v jaskyni, o to viac som cítil sklamanie. "Dosáhl jsi Osvícení ! " " Ano. " Buhahaáááá.... sa mi snád len zdalo. Jednak to bolo dlhé a nudné, postrádajúce hlbšie myšlienky, ale keby to bolo hrané bábkami, tak by to mohla byť celkom fajn 5- 6 dielna rozprávka. Takto to, bohužial, stálo zahovno! (15.09.2009)

Oproti čínskému filmu o Konfuciovi je tohle mnohem komornější a pokud jde o učení Dógena i Konfucia, tak je to oboje stejně povrchní, ale Konfucius měl hlavně Chow Yun-Fata, kdežto ve filmu Zen moc výrazně sympatických postav není. Všichni jsou tak nějak obyčejní včetně představitele Dógena, který tu má být za velmi oduševnělou a moudrou postavu, a který jakože rozumí tomu pravému "osvícení", ale neznalému člověku to prostě jako "nevysvětlí" :). V tom je podle mě to největší mínus tohoto filmu, že prostě pokud člověk nemá představu o zenu, nečetl si o tom nic a Dógen je pro něj úplně neznámá postava, tak tenhle film mu prakticky nic moc ve své povrchnosti neosvětlí. Taky se to dost vleče, ale přinejmenším je to pořád ještě do určité míry zajímavé, jenže směřuje to tak nějak odnikud nikam a strašně to vychází z předpokladu, že divák je zenu znalý. Konfuciův film byl taky poměrně povrchní, ale takovým tím "populárně naučným" způsobem, kdy z Konfuciova učení představil sice jen trošku, ale ukázal jeho život a postavu za zajímavé a určitě vzbudil u neznalého diváka zájem o jeho postavu bez toho, že by se při sledování filmu o něco ochudili. U Dógena je to ale úplně jinak. Z učení ukáže trošku, ale takovým způsobem, že ten neznalý divák spíš tápe a zájem o zen a postavu Dógena vzbudí možná tak z toho důvodu, že se ten divák prostě bude právem cítit o něco ochuzen a bude se chtít dovědět jak to teda je spíš než, aby tuhle touhu po vzdělávání se autoři filmu povzbudili zábavnou formou. Celé je to navíc hrozně skokovité včetně konce, takže ten dojem z filmu o zenu a Dógenovi je umě silně rozpačitý, protože ke konci, kdy asi čtyři scény po sobě vypadaly jako ta finální, mě to prostě už dost unavovalo a taky mě mrzelo, že to bylo takhle uzavřené do sebe. (25.03.2011)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Směšný film říkající, jak je ten Dógen skvělý a zazen ještě lepší a vůbec člověk je hloupý... Nudný film o Dógenově životě, který se od jeho skutečného života samozřejmě odklání, s pár herci, které mají v Japonsku zvučné jméno. A přesně ti tu stejně mají jen štěk nebo se znenadání vytratí nebo vlastně pro film, jeho příběh nebo vývoj nemají vůbec smysl či význam. Film jistou epizodnotí vypráví o životě jednoho mnicha (mamča řekla běž za Buddhou, tak hoch nelenil a šel). A je to neskutečně nudné. A na tu nudu to má neskutečnou stopáž, já už si v polovině filmu přála, aby zemřel, a i to umírání mu hrozně dlouho trvalo. Každopádně každý japanista ví, že Dógen umřel v zazenu, takže už jen čekal v jakém. :-D Já nevím, během sledování mi film přišel až odporný svou podbízivostí, svými obrazy a tím, co chce říct. Chápu, proč má takové hodnocení na csfd (či kdekoliv jinde), ale pro mě to jen slabší věc, u které jsem se nehorázně nudila. To už si stokrát raději přečti nějaký jeho životopis. Část v Číně je to nejnudnější, co tu bylo, když se vrátil do Japonska, změna, říkám si paráda, začne to být zajímavé a ono to snad i chvíli bylo. Chvíli. (21.03.2012)

K tomuto filmu mi bylo řečeno, že je propagací buddhismu. Jako takový bych ho neviděl, pokud jakýkoli film s nějakou historickou postavou nepovažujete ze propagaci jejích názorů či postojů. Na to, jak je film dlouhý mi nijak nudný nepřišel, přestože plyne velmi volně, ale to může být dáno hlavně mým zájmem o tuto tematiku. Nakonec historických fakt o Mistru Dógenovi moc není, proto není divu, že si tvůrci něco sem tam přidali (např. kurtizána). Také příběh o tom, jak pošle matku umírajícího dítěte hledat dům, který nenavštívila smrt, je myslím připisován samotnému Buddhovi. Trochu mě zklamal akorát konec s meditujícími dětmi, přestože měl dobře naběhnuto. To vysvětlení nebylo zrovna zenové, protože v něm se odpovídá spíše náznakem - úsměvem nebo ránou holí, než to vyzvracet tak, aby to pochopil úplně každý. No, možná je to přeci jen propaganda. Ale stojí za vidění. (16.03.2010)