Grotesque

Čekal jsem větší průšvih, Grotesque si svým bizarním černohumorným pojetím získalo mé sympatie, přestože jsem se u jeho sledování cítil dost provinile, zhnuseně a vyumělkovaně. Brutalita realistická, motivy zmagořelého psychopata se dají pochopit, přijmete-li skutečnost, že podobní sadisté na světě opravdu existují, a také psychologický nátlak na hlavní protagonisty funguje obstojně, i když je děj hodně předvídatelný. Velice srandovní konec tomu dost ubližuje, ale slabé tři tentokrát přece udělím... (30.01.2016)

Viděl jsem už lecos. Vrcholem doposud nebyl Hotel, ale Ichi the Killer (2011). Tohle však jako tsunami smetlo oba předchozí snímky... Schéma je jednoduché. Cimra s igelitovými závěsy, dva lapení zoufalci a sadististý doktor s kupou všelikých nástrojů. Doktor je zamindrákovanej, nikdo ho nemá rád a tak mu chybějící emoce má nahradit čerstvě zamilovaný pár, který chytil... Oba chycení jsou testováni co jsou schopni podstoupit ve jménu lásky k tomu druhému... Ti co nemají rádi krev tohle už asi i díky coveru obejdou obloukem. Těm co si myslí, že už lecos viděli doporučuji ještě jednou zvážit své rozhodnutí na tohle koukat. A znovu říkám. Japonci jsou hodně, hodně divnej národ. A říkám si, jestli nemělo v roce 1945 těch atomovek spadnou na ostrovy víc... * * (29.09.2012)

První rande, prstování, klasická hudba, uříznuté koule, romantická láska, střevní lanoví, Puccini a smrduté podpaždí.. Torture porno bez vývoje, splatter bez invence. Všechen ten perverzní sadismus a sexuální násilí možná bylo ve scénáři obohaceno o hlubokou myšlenku a druhý plán, ale to by nesměly být dotyčné stránky slepeny Shiraishiho spermatem. Na druhou stranu podobné grotesky vítám, protože jako se většina pedofilů ukájí doma na internetu, můžou snímky tohoto ražení uspokojit potřeby malých domácích saďourků, co pak lépe odolají touze uspat souseda chloroformem a ve sklepě mu rezavými nůžkami na živý plot ustřihnout bradavky.. (22.02.2013)

Žiadne „spievanie v daždi“, ale jednoduchá a samoúčelná mäsiarčina. Nič pre citlivé povahy, či vyznávačov majsterky pera Rosamundy Pilcherovej. Sedemdesiattri minútová porcovačka, určená len pre fanúšikov žánru, ktorí sa narodili priamo na jatkách a pre doktorov špecialistov, zubárom počnúc a patológom končiac. Vzhľadom na minimálny počet postáv sa v tomto japonskom filme dá výborne orientovať a postavy si skutočne nebudete zamieňať. Hlavne z toho dôvodu, že sú len tri, pričom jedna z nich je žena a druhý chlap je prakticky po celý čas priviazaný a prichádza o jeden orgán za druhým. (Samozrejme nemám tým na mysli hudobné nástroje.) (18.08.2009)

Krvák je to fakt dobrý. Nie nadarmo sa hovorí, že Japonci boli cez vojnu najkrutejší v mučení. Veľa vojakov sa radšej rýchlo zastrelilo akoby riskovali japonské zajatie. Pôvodne som chcel dať štyri hviezdy, na plný počet to nemá, pretože je tu hrozne veľa nudných pasáží, ale koniec ma totálne sklamal. Ten urobil z filmu iba rozprávkovú, nereálnu frašku. Pochopil by som to v hororovej komédii, kde by sa to aj celkom hodilo (napríklad v Apokalypse v Hollywoodu je niečo podobné), ale tu to vyznelo veľmi trápne a pokazilo to celý film. (25.09.2013)