Testament profesora Dowella
Zavěščanije professora Douelja
Testament profesora Dowella
Obsahy(1)
Fantastický román Alexandra Běljajeva, který u nás vyšel pod názvem Hlava profesora Dowella, patří k tomu nejlepšímu z daného žánru. Profesor Dowell, žijící v ústraní v nejmenované středoamerické zemi, odhalí po desítkách let práce tajemství úspěchu transplantací. Připraví roztok, který umožňuje spojení tkání i při nejodvážnějších kombinacích transplantovaných orgánů. Krátce po objevu zemře. Na základě poslední profesorovy vůle oddělí jeho asistent, Dr. Corn, Dowellovu hlavu od těla a napojí ji na systém se zázračným roztokem. Profesorova hlava tak může tajně pokračovat ve výzkumu svého dřívějšího nositele. Úmysly Dr. Corna však nejsou ani zdaleka čisté, a tak se geniální experiment brzy obrátí proti lidstvu samotnému. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Zajímavá myšlenka bohužel neznamená úplně dobrý film. Syrový vzhled také ne. Výtky musím směřovat k technické podobě, která je hodně, hodně televizní. I když asi velmi přispívá k celkové solidní atmosféře nádechem dokumentárnosti, přeci jen jde spíše o východisko z produkční nouze. S výjimkou samotného aparátu profesora Dowella také není nic výrazně sci-fi. Pominu-li tedy televizi Sony, které dominuje nálepka Made in Japan přímo na obrazovce. Smutné je, že příběh je hodně předpověditelný a nepřináší tak divákovi žádné odhalované tajemství. ()
Jeden z mála sci-fi filmů, který neztratil věkem na své kvalitě. Může to být zapříčiněno tím, že na rozdíl od emeriky, kterou vždy napadnou nějací rozběsnění ufouni, které musí pobít jeden statečný rek, tento film není založen na primitivním námětu a nesmyslných tricích. Gruntem Dowellova úspěchu je velmi dobrá románová předloha, za kterou nepokulhává ani filmové zpracování. ()
Už dlouho mě nepotěšilo vydání DVD tak, jako u tohoto snímku. V paměti mi spíš než film utkvěla útlá knížka z edice Saturn Hlava profesora Dowella, kterou jsem v dětství četla stejně ráda jako Verneovky. Film mne ani po téměř 30. letech nezklamal. Napínavému příběhu nelze upřít originalitu a velmi současnou myšlenku, jak daleko může zajít věda, než se jí do cesty postaví etika. ()
Solidní vědecko-fantastický film s morálním poselstvím. Důraz je položen na výzkum, který dostává místy až dokumentární charakter. Při spojování lidské hlavy s tělem, kdy jsou použita těla dvě, jsem si vzpomněl na scénu z horroru Frankenstein: The True Story. Krásná žena zahyne při havárii kočáru a její tělo je zničené. Doktor, aby ji zachránil, spojí její hlavu s jiným tělem. Operace se podaří a jen stuha na krku prozrazuje, jak se věci mají. Oživení však dlouhou radost ženě nepřinese... Jako v laboratoři dr. Moreaua si připadá divák Testamentu (kočka s ptačíma nohama aj.). Z hlediska triků a techniky film samozřejmě zastaral. Celkově však funguje velmi dobře, snad i proto, že téměř nic nenaznačuje, že by šlo o film sovětský (byť Rusové měli literaturu sci-fi na vysoké úrovni, filmy však po technické stránce vesměs za západní produkcí pokulhávaly). ()
Dať to niekde na odľahlú sibírsku základňu, alebo aspoň do zasneženej komunistickej Moskvy bez slnečných lúčov, hneď by to bolo stráviteľnejšie, či možno až lahôdkové. Ale odhalené hrude škaredých štyridsiatnikov a ich slnečné okuliare v trópoch asi menej otravovali v písanej forme v predlohe. Je tu láska, kriminálna zápletka, zopár nepríjemnejších frankensteinovských záberov a nejaké tie hlbšie myšlienky počas celého filmu a samozrejme tá najdôležitejšia na záver, ale stále to nefunguje tak, ako som očakával a z témy sa dalo rozhodne vyťažiť viac. ()
Zajímavosti (1)
- Snímek byl natočen na motivy románu Alexandra Beljajeva „Hlava profesora Dowella". (Hans.)
Reklama