Režie:
Věra JordánováKamera:
František NěmecHudba:
E. F. BurianHrají:
Klára Jerneková, Jaromír Hanzlík, Ladislav Pešek, Blanka Waleská, Ivana Vondrovicová, Věra KubánkováObsahy(2)
Někdy bývá mládí moudřejší, než zaslepené stáří... Pubertální Věra žije po smrti svých rodičů pouze s babičkou, která dívce s nesmírnou fantazií a citlivostí nerozumí. Babička žije jen vzpomínkami na svého zesnulého syna, kterého adoruje, o snaše nechce mluvit. Snad jen kluk od vedle, Jarka (J. Hanzlík) by mohl Věru chápat, i když při prvním setkání to tak nevypadá. Dívenka řeší existenciální otázky dobra a zla a přemýšlí o svém narození. Přitom se dostává do nebezpečné situace, starý pan Láb (L. Pešek) ji pozve domů, slibuje, že jí poradí. Ale dopadne to jinak, Láb ji chce jen osahávat. Dívka ho udeří a uteče. Má strach, že ho zabila. Pochopení pro ni má jen kamarád Jarka… Hra o opravdovosti mládí a pokrytectví stáří je adaptací novely Boženy Benešové, kterou uvedl na jevišti svého Déčka E. F. Burian ve třicátých letech. Příběh byl roku 1939 zfilmován a titulní roli si tehdy zahrála Jiřina Stránská. Tentokrát vám nabízíme televizní adaptaci z roku 1966, v níž Věru skvěle zahrála hereččina dcera – Klára Jerneková. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Možná je podivné strávit dva vánoční dny s Věrou Lukášovou, ale stalo se. Můžeme alespoň srovnávat: divadelní inscenace Jordánové je plošší a fádnější než Burianova filmová adaptace. Klára Jerneková dosahuje kvalit své předchůdkyně, Hrušínského pojetí role nezralého mladíka nám (díval jsem se se ženou) přišlo zdařilejší, podobně i role pana Lába v podání Ladislava Peška byla zde méně propracovaná a tím i přesvědčivá. ()
Puvodni film z roku 39 jsem nikdy nevidel a s o to vetsim prekvapenim jsem sledoval preci jen modernejsi verzi v hlavni roli s Klarou Jernekovou. Tématická linka s pedofilním Lábem v podání Ladislava Peška pro mne byla až šokem. Peška jsem v takto slizké roli ještě neviděl. Dramaticky tedy síla. Velmi úsporné kulisy trochu zklamaly, nicméně silně kontrastovaly s bohatou vnitřní silou příběhu. I když zpracování inscenace je spíše průměrné, proto tak i hodnotím, doporučuji vřele ke shlédnutí. Mimochodem oceňuji též sympatický výkon Hanzlíka. ()
Taková papírová deklamovánka.... ()
Zabývat se tématem pedofilie bylo v roce 1966 odvážné, natož pak ve 30. letech, v době vzniku literární předlohy a celovečerního filmu. Režisérka Jordánová pojala zpracování velice jednoduše, ale efektivně. Herci byli vybráni uvážlivě, ale i podpásově. Pedofilní pan Láb dostal ten nejmilejší obličej s nejnevinnějšíma očima Lály Peška. Strohá divadelní dekorace jinak kostýmního výtvarníka Vojtěcha Kolaříka umocnila tísnivou atmosféru a naléhavost díla. Naprosto dokonalá Klára Jerneková. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Klára Jerneková i Blanka Waleská ztvárnily stejné role již v rozhlasové inscenaci z roku 1965 (režie Josef Henke). (Marthos)
- Hudbu Emila Františka Buriana nahrálo legendární Dvořákovo kvarteto (1951 - 1994) ve složení Stanislav Srp, Jiří Hnyk, Jaroslav Ruis a František Pišinger. (Bart)
- Ve filmové verzi z roku 1939 vytvořila stejnou titulní roli Věry matka Kláry Jernekové Jiřina Stránská. (Bart)
Reklama