Pan Bobr

Mě tedy BEAVER příjemně překvapil. Tahákem byla jednak Gibsonova těžce průserářská krasojízda v reálném světě (hahahahaha... fuck), jednak zajímavý námět - a obojí svým způsobem přispělo k dobrému pocitu, který ve mně BOBR zanechal. Co je to? Plyšovým bobrem odlehčené, trošku zvláštní rodinné drama, evokující třeba AMERICAN BEAUTY, ne bez chyb, ale nakonec velmi hezky dojímavé. A šílenec Mel tu jednoznačně herecky boduje, snad není jeho kariéra již navěky věků pohřbena. (18.08.2011)

Tohle je film o Walteru Blackovi beznadějně deprimovaném jedinci. Ale je to i příběh jeho rodiny, ze které byl sice "vyhozen", ale je to opravdu jeho rodina. DIALOG : MEREDITH - Jaký jsi měl den ? (ptá se matka svého syna). Mluvil jsi z někým, Henry ? HENRY - Asi ano. MEREDITH - Někým novým nebo známým ? HENRY - Novým. MEREDITH - Dobře. A co povídal. HENRY - Řekl, že jsem teplouš. Já mu řekl, že nejsem. On mě hodil do kontejneru. MEREDITH - Cože !!! Řekl jsi to učitelce ? HENRY - Vytáhla mě z kontejneru.......... Začátek je hodně depresivní a Walterův pokus o sebevraždu je smutný. Že se Walter pokusil o sebevraždu není spoiler, protože je to vlastně základ příběhu, který rozpoutá ještě vetší peklo, než Walter už měl. A pak totiž promluvil Bobr. CITÁT - Hej !!!! Vstávej, ty bezcennej blbe !!!! Sice jsem od této chvíle očekával, jen samý optimismus, ale opak je pravdou. Walter je teď v péči loutky na předpis. Posuňme se teď o něco dál a zamysleme se nad jednou zajímavostí - Všimněte si, že ikdyž má Walter svého Bobra stále u sebe a nikdy ho neodkládá, stejně se dokáže obléci nebo dokonce převléci. Technicky je to nemožné. Převlékání tvůrci vyřešili tak, že ho prostě divák nevidí. Asi okolo čtyřicáté minuty jsem začínal mít obavu, jak to dopadne. CITÁT - ........ale my mluvíme o zázraku......... Momentka ze šedesáté minuty, kdy Walter sedí na schodech a Bobr mu podepírá bradu je nádherná a depresivně mrazivá. Začal jsem si říkat, že horší už to snad nemůže být. Ve filmu je namalováno nádherné grafity, ale to snad bylo každému jasné, že k tomu dojde. CITÁT - Vem si to domů........ Budu upřímný, je to depka a chvilkama jsem i brečel. Tohle byl příběh o Walteru Blackovi, který se musel stát bobrem a který se musel stát i otcem, aby jednou jednoho dne mohl tohle být film o Walteru Blackovi. Reřisérský počin Jodie Foster je fakt síla. Možná dám časem za pět. (22.03.2012)

Bobří maňásek na vaší ruce, který si s vámi povídá, radí vám a občas je na vás zlý, je jasným znamením, že jste totální mešuge. Gibson hraje chlapíka v depresi, který jen leží a nic ho netěší, dokud nenajde hračku, nenavlékne si ji na ruku a začne konečně komunikovat s okolím. Jako by plyšový bobr dokázal rozhryzat zeď, která stála mezi ubitým mužem a okolním světem. Věci se pak stanou stále šílenějšími a psychický stav hlavního hrdiny dojde nápravy až poté, co všechny jeho psychické problémy prasknou jako hnisavý vřed. OK. Snímek má všechny rysy nezávislého filmu, ale byl natočený mainstreamovým stylem s důrazem na rodinnou pospolitost a tradiční hodnoty. Docela nezáživné. (14.05.2018)

Po dlhých rokoch sa Jodie Foster vrátila na režisérsku stoličku, tentokrát v depresívnom príbehu muža v stredných rokoch, ktorý má všetko, len stratil sám seba. Walter Black nedokáže nájsť bez cudzej pomoci vlastný život a tak sa akýmsi mostom medzi ním a okolitým svetom stane plyšák. Najlepšie to vystihujú scény s mladším synom, kedy sa Walter stáva trpezlivým a láskavým otcom, na čo predtým nemal čas. Starší syn mu síce vyčíta jeho šialené správanie a nedokáže ho pochopiť, čas ukáže, že sa začína na otca nápadne podobať. Tento film nie je primárne len o chorom mužovi s bobrom na ruke, ale hlavne o inakosti. O potrebe pochopenia tých druhých. Kvalitný scenár pomohol zainteresovaným k slušným hereckým výkonom ( Mel Gibson sa našiel aj v ťažkých hereckých polohách ) a zaujímavá hudba Marcela Zarvosa mi bude ešte dlho znieť v hlave. (15.08.2011)

Nebyl to příjemný film a už vůbec nešlo o komedii, při sledování filmu mi bylo spíš těžko, než že bych se smála a doopravdy bavila. Viděla jsem totiž smutné, k zamyšlení vedoucí, drama o normálním chlapíkovi (mohl by to klidně být váš soused), kterému z depresí zčistajasna jeblo a stal se z něj rádoby schizofrenik, na třičtvrtě člověk, na jednu ruku bobr. Nepříjemný film v tom příjemném slova smyslu. Aneb jak to řekl sám Walter? Lidé se rádi dívají na cizí neštěstí, utěšujíce se, že se to nestalo jim? Jo jo, ikdyž ho necituji doslovně, něco na tom bude. PS: Tak jsem si říkala, kolik asi lidí udělá na čsfd z bobra Bobra... No je jich dost, zase jste mě nezklamali XD. (16.11.2011)