Antoine et Colette
Antoine and Colette
Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautVOD (1)
Obsahy(2)
Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Popravdě to dost zachraňuje ten závěr, který ten nijak zvlášť nevybočující romantický příběh posune o něco výš, ale i tak to celou dobu má skvělou kameru a herecké výkony, dobře se na to dívá, je to chytře napsané a vedené a celkově se tomu moc co vyčítat nedá. Při druhém zhlédnutí to možná docením víc, když už to pro mě nebude jen čekání na pointu, ale zatím zůstanu u čtyř hvězd. Stejně jsem ale docela zvědavý, kam se osud hlavního hrdiny posune v dalším filmu dál... 4* ()
Truffautovo inspirativní uchopení Antoina Doinela zde dostalo svůj směr. Předcházející film Nikdo mne nemá rád lze ověnčit přívlastkem smrt nevinné bezstarostnosti. Antoine a Colette si zaslouží anotaci smrt chlapecké romantické duše. V provokující jízlivosti lze nadhodit polemiku romantického rozporu. Na jedné straně je ženami romantické vyznání vyžadováno, na straně druhé je jimi samotnými chladnokrevně vražděno a odmítáno. Velkolepá gesta v představách rozechvívají libido, v realitě dochází k znechucení, strachu a útěku. Hlavní postavou krátkometrážní hříčky je Antoine Doinel (velmi zajímavý Jean-Pierre Léaud), mladík na prahu dospělosti. A představy idealistického snílka se dostávají do přímého rozporu se skutečností. První lásky dodávají energii, ale i bolestivé procitnutí. Hlavní ženskou postavou je Colette (zajímavá Marie-France Pisier), atraktivní studentka s lehkomyslně bezstarostným přijímáním života a všech jeho krás. Z dalších rolí: Antoinův nejlepší kamarád z dětství René Bigey (Patrick Auffay), Colettina laskavá matka (Rosy Varte), či Colettin přátelsky vstřícný nevlastní otec (François Darbon). Antoine a Colette je především estetickou hříčkou v odlehčenější formě podání. Já jsem s hudebním nokturnem spokojen. ()
Druhý díl Truffautovy doinelovské pentalogie ukazuje mladého Antoina v čase prvních lásek a milostných zklamání, v období osamostatnění a vykročení do nového života. Snad žádný jiný režisér neumí tak realisticky a pravdivě zobrazovat normální životní příběhy jako Francois Truffaut a v této jeho povídce se to jen potvrzuje. S klasickým tématem pracuje s takovou lehkostí a přirozeností, že mu to musí leckterý filmař závidět. Po zhlédnutí tohoto filmu rozhodně doporučuju vidět i další díly pentalogie, např. ve filmu Láska na útěku je hodně okamžiků povídky Antoine a Collette vysvětleno z pohledu Collette. (Viz zde, 19.9.2006). ___Edit 14.9.2009: Hledání autobiografických prvků v tomto krátkém snímku - stejně jako v ostatních filmech pentalogie (zejm. prvních tří) - je pro mě jedním z nejzajímavějších filmových dobrodružství. ()
Musím přiznat, že mne na této Truffautově zdánlivě odosobněné etudě, která je vlastně současně epilogem prvního "doinelovského" filmu a prologem následující, sevřenější trojice, nejvíce nadchlo, jak je Doinelův život spoluutvářen hudbou. Řekl bych, že tato miniatura necílí ani tak na vztah titulních postav - vždyť příběh sám se zdá být spíše improvizovaně zkolážován než precizně vystaven - ale právě na bytostnou účast hudby na lidském životě. Pocta hudbě, tomu světlu temných dnů. - Ostatně, jak si poznamenal Bohuslav Martinů do sešitu z Darien: "Hudba pro mne je představa světla, stíny se tvoří přirozeně podle úhlů světla; ale nedělám tmu proto, aby vzniklo světlo. Světlo = radost a život." ()
Jak mladiství delikventi přicházejí o iluze. Antoine Doinel, 20 let, diagnóza: ucho. Že by ho někdo mohl začít mít rád? Odkud to přijde? Truffaut servíruje druhý díl doinelovské série. Stejně jako poprvé, když rezervovaně a zároveň citlivě sledoval emocionální masomlýnek dospívání, servíruje tentokrát čistou idiocii první lásky. Škoda, že je to jen kraťas. První lásky ale delší nebývají. ()
Reklama