The Echo

Príjemné prekvapenie. Tento hororík s duchárskym motívom síce veľmi nevystraší (pár podarených ľakačiek sa tu však nájde), zato však oko diváka poteší so slušnou mysterióznou atmosférou, ktorá smerom ku koncu pekne graduje až do finále. Zaujala ma aj dejová linka, ktorá nenudila a dokázala navodiť hlad po odpovediach kto a prečo to v tom baraku vlastne straší. Rozuzlenie mi síce prišlo pomerne prozaické, ale našťastie neišlo ani o vyslovenú koninu, takže u mňa spokojnosť. 70/100 (12.03.2015)

Bobb si po odpykaní trestu za vraždu snaží usporiadať svoj vlastný život. Jeho matka počas pobytu vo väzení umrela a on sa nasťahuje do jej apartmánu. Niečo však nie je v poriadku. Hneď od prvého dňa počuje zvláštne zvuky a vidí veci. ktoré iní nevidia. Všetko však má svoje príčiny. Všetky odpovede na jeho otázky budú časom zodpovedané. Pomerne sympatický herci v pekne natočenom filme, s celkom slušnou hororovou atmosférou na priemernej úrovni. Z pohľadu amerických remake-ov ( Sigaw 2004 ), jeden z tých ( aspoň čo sa atmosféry týka ) lepších - 60%. (26.05.2013)

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)

No čekal jsem z Kremlu mráz a chladno opravdu bylo, ale dá se mluvit spíš o počínajícím jaru. Prostě mám pro ty asijský bubáky slabost a strašně se jich bojim (i když to jsou přičmoudlí běloši), takže tady jsem jakž takž přehlídnul naprosto příšerně hrajícího hlavního hrdinu s talentem stolního kalendáře a děsil se každýho stínu, kterej se mihnul temnejma chodbama strašidelnýho činžáku. A tak to má bejt. 70% (11.02.2013)

Tak tohle je velmi povedené duchařské pokoukáníčko. Pointa jak už to tak u duchařin bývá, zápletka tradiční, ale hodně do výšin to táhne jak samotné zpracování, tak i dobře napsaný scénář, hodně dobré postavy tak i herecké výkony (strašně mě zaujal Hector, jak charakterově tak herecky, soused policajt byl taky výbornej v obou směrech, o Bobbym a Alysse nemluvě). A ta atmosféra houstnoucí zpočátku jen za pomoci velmi nepříjemných zvuků... Tahle malá a nečekaná překvapení mám velmi rád. Takhle si představuji moderní současnou filmovou duchařinu. takovou, která pochopila, že nestačí jen přežvýknout otřepané téma, že se to otřepané téma (a s čím novým chcete ještě přijít?) musí dobře zabalit. Mám chuť jít až na plný počet. A to, že je to remake asisjkého originálu, jsem se dozvěděl až při vkládání tohoto komentáře. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje, naopak, hodně to vysvětluje. 4,5* (03.07.2013)