Dokonalý smysl

Tak ještě jednou a lépe. Začal bych shadwellovským vtipem. Jaký je rozdíl mezi emocí a nemocí? Odpověď: Písmeno "n". V případě filmu Perfect Sense se ale takový hloupý žertík skutečně nabízí, protože v souvislosti se záhadnou a nezjistitelnou (alespoň vědeckými způsoby) nákazou hrají (potlačované) city ústřední roli. Jestliže se pak přesuneme na pole anglického jazyka, v jehož rámci se nachází i samotný film, pak slovo "emotion" v sobě jednoznačně obsahuje jako základ slovo "motion", tedy "pohyb". A právě takové nemocné emoce tady uvádějí do pohybu žánrová schémata melodramatu a ozvláštňují jeho sledování. S tímto filmem je to trochu podobné jako např. s Černou labutí, která, pokud ji budeme sledovat jako art film s vysokými uměleckými ambicemi, se ukáže jako nabubřelý film plný otřepaných klišé, ale v případě, že se na ni budeme dívat jako na horor, ozvláštněný přepjatými motivy z baletního prostředí, jeví se jako velice inovativní žánrovka. Podobně tak Perfect Sense sice zklamává jako "výpověď o stavu světa", ze které bychom si měli odnést jedinečné vyjádření k apokalyptickým náladám společnosti, kterou sužují nediagnostikované, a spíše metafyzické než fyzické, choroby, ale právě jako ozvláštněné melodrama funguje velice dobře. V klasickém romantickém příběhu se totiž předpokládá, že postavy chovají určité city a hromadí v sobě emoce, které pak projevují (např. náklonností k druhému) a posouvají tak děj romance kupředu. Všichni určitě známe klasické schéma hollywoodského romkomu, které zaručeně funguje na diváka, který chce vidět v zásadě pořád to samé jen trochu jinak (s jinými herci atd.). Perfect Sense jako kdyby tuhle artificiálnost ustáleného romantického narativu sebeuvědoměle komentoval tím, že upozorňuje na nevyhnutelnost až schematičnost jednotlivých důležitých "uzlových bodů" příběhu, které tady nevyvěrají ze samotných hrdinů (ti jako kdyby sami od sebe nebyli schopni emoce vyjadřovat), ale musejí být na ně "uvaleny" celosvětovou emocionální nákazou. Jednoduše a stručně: funguje to a je to působivé. Redukovat tenhle film jen na nějaký derivát Nákazy (mapování epidemie), Melancholie (úpadek lidstva soustředěný do několika postav) nebo Turínského koně (postupné "zhasínání světa" odrážející se v diegezi filmu), je nesmysl, protože Perfect Sense v samém základě operuje se zcela odlišnými kódy a schématy. Chápu, že to někdo onálepkuje jako midcult, ale mě to především v závěru docela upřímně dojalo a budu ten film kdykoli obhajovat. (21.03.2012)

Parádně depresivní záležitost a ač je stavěna na pozadí romantického příběhu, lásku rozhodně "přebila" beznaděj. Celý film je bravurně vystavěn ve stylu "tak jsme se dostali na klouzačku, která končí v parádní prdeli". Navíc je znát neamerický pohled a přístup, který je o dost uvěřitelnější a tím pádem i děsivější. A já si tak během psaní komentáře přemýšlím, jak bych se asi choval a zachoval já sám, jak bych se vyrovnal se všemi handicapy které by mě čekaly. Tfuj...raději nepřemýšlet. Za mě 80% (05.04.2013)

„Ani se mě nezeptáš, proč jsem nebyla v práci?“ - „Byla jsi nemocná.“ - „Ne nemocná, jen nešťastná.“ - „To je to samé.“ A v tomhle snímku toto tvrzení platí hned dvojnásobně…Dokonalý smysl je vpravdě zvláštní film. Kvůli jeho specifické atmosféře musí být divák správně naladěn a musí chtít vzít za své nastavená pravidla. A v neposlední řadě i přijmout ústřední dvojici. Mně film přišel převážně fajn, ačkoliv některé věci mi tak úplně nesedly. Postupné ztrácení smyslů mě vcelku bavilo, stejně jako průběh či reakce společnosti. Různorodé emocionální reakce, které té či oné ztrátě vždy předcházely, mi však přišly tak nějak na sílu, vadily mně (snad mi přišly až příliš prvoplánové). Fakt, že některé otázky zůstaly zcela nezodpovězeny, mi v tomto případě také zrovna moc „nevoněl“. Hlavnímu páru jsem naopak fandil, cítil jsem mezi nimi tu správnou chemii. Konec byl spíš na efekt, ovšem neměl jsem s ním větší problém. Různorodým reakcím uživatelů se tak vůbec nedivím, sám jsem na vážkách mezi 3/4*, ale pro mě to na ty slabší 4* ještě vychází. (27.09.2022)

Perfect Sense je hodně dobrý film, to bez debat. Ewan McGregor je můj hodně oblíbený herec a zde předvádí skvělý výkon, stejně jako Eva Green, kterou začínám mít čím dál tím radši (a není to jen proto, že se nestydí). Celým filmem prostupuje taková chladná atmosféra, která mi přesně pasovala k tématu. No a odehrává se to ve Skotsku (pro které mám vzhledem k tomu, že už tu téměř rok žiju, slabost). Ale kvůli pár věcem nemůžu filmu dát maximální hodnocení… Hlavně mi strašně vadil vypravěč (respektive vypravěčka), který mi zde přišel zbytečný. Hlavně proto, že nám řekne, co se bude dít za pět minut (např. nám popíše, jak probíhá ztráta toho a toho smyslu a my to vidíme za pár minut). Proč? Nebylo by zábavnější tohle nevědět a nechat to na divákovi, aby popřemýšlel, jestli se ta postava chová takhle kvůli viru nebo kvůli tomu, že z toho všeho šílí? Tohle je hlavní důvod, proč nemůžu dát maximum, těch dalších pár maličkostí bych klidně přehlídl (jak že se ten virus nebo co to vlastně je přenáší, jak vznikl a podobně… když už tam ten vypravěč je, tak bych především tyhle informace ocenil a ne to, co uvidím za pár minut) ale tohle mě opravdu štvalo. Nicméně mohlo to dopadnout mnohem hůř, speciálně když tohle natočil režisér zodpovědný za dost špatný film Spread. 80 %. (28.06.2012)

Dokonalý zmysel určite nie je dokonalý film, čím je pre mňa dokonalý. Protipól Emmerichovej deštrukcie v podaní anglických nezávislých tvorcov je však emocionálne pohlcujúca s krásnou myšlienkou. Tá je samozrejme predvídateľná, ale akýkoľvek iný záver by bol pre mňa sklamaním. Šťastie, že sa tak malému filmu upísali McGregor a Green, čím sa dostal do širokej distribúcie. (18.05.2012)