Soul Kitchen

No, viděl jsem už větší blbosti, podívat se na to dalo, ale že by to nutně muselo být v červených číslech?? No nevím, nevím... Mně tam prostě od samého začátku nějak neštymovalo už to umístění restaurace, vždyť to byla nějaká hala, která byla snad umístěná na samém konci železničního nádraží, někde u konce slepé koleje. Kdo by tam proboha chodil?? (14.08.2020)

na tento film mě nalákalo převážně 4-5* hodnocení mých oblíbených uživatelů, tak jsem od něho očekával trošku víc. Je to příjemná oddechovka s poněkud ukvapeným koncem. Děj byl na můj vkus až moc pohodový a bezproblémový a chvilkami roztříštěný a taky jeho zpracování mě nepřesvědčilo dát plné 4hvězdičky a zůstal těsně pod její hranicí. Rozhodně však není špatný a milovníci německé kinematografie by ho měli zkusit. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.03.2013)

Po dvou bezvadných filmech Akina jsem se moc těšila na Soul Kitchen, ale nějak se u mě žádná euforie nedostavila. Nejen, že těch komediálních prvků jsem moc nezaregistrovala, ale chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych přepínala moc rychle kanály u telky. K hereckým výkonům určitě žádné výhrady nemám. protože výborného Moritze už znám i z jiných filmů a Adam Bousdoukos v rol Zinose byl opravdu moc sympatickej. Jsem ale přesvědčená, že můj dojem z celého filmu ovlivnil i fakt, že jsem ho viděla dabovaný, takže příště ani náhodou. (13.11.2012)

Fatih si natočil něco pro radost a sešla se mu přitom spousta přátel z předchozích projektů, takže vzniknul vlastně spíš takový lehký mejdan na stříbrném plátně. Adam Bousdoukos skvěle ztvárňuje typického impulsivního hrdinu Akinových snímků (jako kvazimentor zde skvěle funguje jeho předchůdce Birol Ünel), kterého výborně doprovází Moritz Bleibtreu a banda známých obličejů, jež už jste shlédli v předchozích snímcích tohoto tvůrce. Navíc tu a tam dojde k osvěžení alá Udo Kier nebo Lars Rudolph. To vše je podané až cholerickým tempem vyprávění (u Akina obvyklým) a v rytmu soulu, který se dotýká nejen duše a žaludku. Ano, je vidět, že na place bylo zřejmě hodně zábavy a tak se tu a tam na logiku či klišé nehledělo. Ale film má až odzbrojujícího ducha, že se člověk na tvůrce vlastně ani nemůže zlobit. Navíc tu opět skvělel funguje to, co umí tenhle čtenář přistěhovaleckých duší nejlépe - objevit hrdinu na hraně, dát mu naději, vykoupat ho ve sračkách a pak (!SPOILER!) mu nabídnout v celku střídmý happyend. A proto se už teď těším na jeho další počin! Zinos má bufet, jenž si hraje na rstauraci a přítelkyni na cestě do Číny, potřebuje peníze, spravit záda, zaměstnat bratra a neztratit lásku - to je víc než dost pro jednoho a na Zikose to vše spadne najednou.... 80% (14.10.2010)

Staničný bufet by dieru do sveta asi neurobil aj keby sa volal Duchovná kuchyňa a niekto by tam začal variť vyberané jedlá ako z kuchárskej súťaže. Vo filme tureckého režiséra o dvoch neschopných Nemcoch gréckeho pôvodu sa to ale stať môže. Tak sme svedkami rozháraného príbehu o jedle, láske a priateľstve s často do stratena ubiehajúcimi linkami a celkovo neurčitým vyznením. Dojem ale nezostal zlý hlavne kvôli pozitívnemu aj keď absolútne nezmyselnému záveru. (21.10.2013)