Soul Kitchen

Až se sám divím, jak mě film nadchnul. Možná to má na svědomí fakt, že jsem ho sledoval v němčině a s anglickými titulky, a tak jsem měl na konci radost, že jsem to pochopil i bez špetky jazyka českého. Nebo jsem to možná nepochopil vůbec. Každopádně jde o pohodovou komedii, která v sobě však nese i nějakou tu hloubku. Člověk po shlédnutí zatouží, alespoň na chvíli, patřit do nějaké takové Soul kitchen, jelikož jde o místo s neuvěřitelnou atmosférou… (23.02.2013)

Outsiderská komedie beru, ale proč tam dali nejvíc prostoru chlápkovi, který vypadá jako stojan na gyros to mi hlava dvakrát nebere. Dějová linka se odvíjí předvidateně ale docela vpohodě a sletí to celkem rychle, avšak co třetí "humorná" situační vsuvka je buď vyhrabaná z koše autora série Holky to chtěj taky, nebo mejlově konzultována s Karlem Janákem. Za tři - a to hlavně zásluhou té černovlasé kočeny a dobré hudbě. (12.01.2012)

Taková - no německá komedie, byly tam opravdu vtipné momenty, ale trochu se mi ztrácely v tom prostředí pijatik, karet i kuchyně, partou zlodějíčků v čele s bratrem našeho hrdiny... Ale zas to bylo takové optimistické, o tom, že se člověk nemá vzdávat, i když se mu všechno rozpadá pod rukama, jen ten vánoční konec by se hodil spíše k Rosamunde Pilcher. Jako zastánce tradiční kuchyně mě dost naštval ten nový kuchař, od kterého bych si nevzal snad nic, ostatně na těch talířích taky nic nebylo... Jsem řízkovej a rozhodně bych nepřišel na chuť žádné nové kulinářské koncepci, proto ostatně nerad chodím do dnešních restaurací. Ještě že umřela babička a bylo na zaplacení dražby - nevím, jestli v Německu probíhá dědické řízení tak rychle. (08.10.2019)

Nemecka kinematografia sa teda zase ukazala! A to v tom zmysle, ze dokaze vyplodit bud nejaku hrozu a la Uwe Boll, alebo len priemerny film. Ako je tento Soul Kitchen. Namet o majitelovi restauracie, ktory ma problemy /s chrbticou, zakaznicky bojkot, odisla frajerka ....../ fajn, ale herecke vykony boli len mdle a nevyrazne. Chybala aj vyraznejsia dejova linia. 51 % (22.10.2013)

Staničný bufet by dieru do sveta asi neurobil aj keby sa volal Duchovná kuchyňa a niekto by tam začal variť vyberané jedlá ako z kuchárskej súťaže. Vo filme tureckého režiséra o dvoch neschopných Nemcoch gréckeho pôvodu sa to ale stať môže. Tak sme svedkami rozháraného príbehu o jedle, láske a priateľstve s často do stratena ubiehajúcimi linkami a celkovo neurčitým vyznením. Dojem ale nezostal zlý hlavne kvôli pozitívnemu aj keď absolútne nezmyselnému záveru. (21.10.2013)