Úkryt

S takéhoto námetu málo kto dokáže vyčarovať zázrak, ale David Ficher to nie len zvládol, ale u mňa aj zabodoval na plnej čiare. Fincher dal tejto lúpeži skvelú nočnú a dažďovú atmosféru, ale hlavne, spravil s toho napínavý Thriller. Za pozornosť stojí aj hudba, vynikajúca kamera a casting na čele s Forestom Whitakerom. 90% - 5* (15.08.2010)

Skvelý casting a napínavý finiš v inak hrozne vykonštruovanom príbehu, ktorý padá už na úvodnej scéne - na čo by matke a dcére bol taký velikánsky dom? A Fincher by mal mať zakázané používať digitálnu kameru a digitálne efekty. Tie akože efektné kamerové nájazdy pomedzi digitálny nábytok a iné veci sú otrasné. (03.09.2016)

Tak předně bych ocenil skvělý herecký výkon Jodie Foster, která vlastně ani nepotřebuje k vyjádření zoufalství a stresu srdceryvně lkát a naříkat, ale bohatě stačí jen pohled do jejích vyděšených očí. No a přesná a jako vždy brilantní Fincherova režie už jen diriguje její herecký koncert a dodává snímku pro něj typicky hustou a nepříjemnou atmosféru, která postupně graduje, až nakonec vyústí v silné a nezapomenutelné finále. Myslel jsem si, že Úkryt bude o dost slabší než nejlepší Fincherovi filmy, ale mýlil jsem se. Tento pán opět výrazně zabodoval.90% (17.08.2011)

Sice na Finchera slabší, ale stále vynikající. Třeba scéna, kdy Jodie šla ven pro mobil, přestala hrát hudba a bylo slyšet jen zpomalené dýchání a hlasy přicházejících zlodějů, to bylo excelentní. Jen ten konec to trochu pokazil, to měli ještě trochu vypilovat. Jinak kdyby takových filmů bylo víc, vůbec bych se nezlobil:) (28.05.2002)

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)