Dracula: Prince of Darkness

Další z mnoha volných pokračování o hraběti Drakulovy z produkce studia Hammer. "Princ z temnoty" nás opět provede po temných zákoutí svého tajemného hradu a neskončí to u nejednoho zakousnutí. Christopher Lee se zhostil své role opět bravurně! Škoda, že jeho soka Van Helsinga v podání Petera Cushinga zde neuvidíme. 75% (14.12.2014)

I přes určité klady ale nemám pocit, že by horor „Dracula: Prince of Darkness“ nějak zásadně vybočoval. V rámci draculovské mytologie je to relativně normální film, který nepřináší nějaký zásadně nový pohled na věc, ale prostě se zabývá tím, že je zde upír, který by měl být nějak poražen, případně je zde ještě upírka, kterou je třeba sprovodit ze světa. Škoda, dalo by se z toho vytěžit možná víc. Na druhou stranu ve srovnání se současnými draculovskými filmy je to pořád dobré. (04.01.2016)

Hammer. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, chvílemi měl film kvalitou spíš ke třem, ale jsem teprve ve třetím dílu série a čeká mě jich ještě šest, tak si raději nechávám rezervu, ať je kam klesat. Zábavná je lokace děje: zdejší obsah se mýlí, nejde o žádný Carlstad, ale o Carlsbad, takže děj se sice odehrává v německy mluvících Karpatech, zároveň ale také na hradě "dva kilometry od Karlových Varů". Žertovné. Děj je slaboučký a místy ne úplně logický, vyvažují to ale tradiční hammerovské atributy: skvělá atmosféra, okouzlující kulisy a zářivě červená krev, kterou tvůrci nešetřili. Vůbec krutostmi se film jen hemží (samozřejmě na rok 66), to je velké plus. Minusem je však Dracula - snad poprvé vidím tak démonickou postavu, jako byl Christopher Lee, strašně nevýraznou, bez charismatu, nezábavnou. Nebýt Barbary Shelleyové, není se po upírské stránce na co koukat. A pochopitelně předlouho trvající expozice, než je Dracula vzkříšen, a naprosto nevydařený konec. Přesto si film za atmosféru, bezcitnost a Suzan Farmerovou (Diana) cca zdejších 70 procent zasluhuje. Ale jen tak tak. (07.12.2014)

Terence Fisher vytvořil v 60. letech určitý standard upírských filmů. Tento přímo navazuje na jeho Draculu z roku 1958 a určitě není horší, spíše naopak. Pokud tyto filmy přijmeme jako do obrazů převedený brak, ušmudlaný rodokaps (a tak všelijak podobně), pak je nutno uznat, že na to Fisher měl určitě větší talent než jeho následovníci a napodobitelé (takoví dryáčníci jako např. R. W. Baker, A. Gibson aj.). Položil důraz na vizuální aspekty a s minimálními prostředky dokázal divadelně vytvořit ponurou atmosféru 19. století (podobné Cormanovým hororům dle E. A. Poea). Zde navíc dobré sepětí hudby Jamese Bernarda s dějem. Mám tyto slaboduché horory 60. let raději než ty dnešní hyperrealisticky provedené. A mezi tu tzv. béčkovou klasiku patří i tento film, určitě spolu se soudobými díly Rogera Cormana a (bohužel) jediným od Haralda Reinla, jehož Hadí jáma a kyvadlo je dle mého názoru vůbec nejlepší.. (25.05.2009)

Slabší pokračování Draculy z roku 1958. Christopher Lee je tu zase dost nevýrazný, ke slovu se dostane až v druhé půlce filmu, tudíž na nějakých 45 minutách toho moc neukáže. Draculovo znovuzrození v kamenné rakvi jeho sluhou je docela povedené, naopak jeho smrt dost obyčejná a rychlá. Mimochodem, je mi docela novinkou, že se upíři mohou utopit. Den s nocí se tu střídá taky abnormálně rychle, někdy dokonce splývají. Ale na druhou stranu se mi líbil otec Šandor, byl to takový mnich činu a s ničim se moc nesral. Princ temnot tedy na svého předchůdce nemá, ale stále je to obstojná podívaná, kor když máte rádi Hammer. Ale raději budu opatrný a dám mu silnou šestku, než slabou sedmičku. (04.05.2010)