Dracula: Prince of Darkness

I přes určité klady ale nemám pocit, že by horor „Dracula: Prince of Darkness“ nějak zásadně vybočoval. V rámci draculovské mytologie je to relativně normální film, který nepřináší nějaký zásadně nový pohled na věc, ale prostě se zabývá tím, že je zde upír, který by měl být nějak poražen, případně je zde ještě upírka, kterou je třeba sprovodit ze světa. Škoda, dalo by se z toho vytěžit možná víc. Na druhou stranu ve srovnání se současnými draculovskými filmy je to pořád dobré. (04.01.2016)

Báječná hammerovka, kterou jsem si po letech vychutnal plnými doušky krve. Pravda, krve zde tolik není, ani hřbitovy zalité mlhou, netopýři a pavučiny, přesto jde o klasický gotický horror v papundeklových dekoracích tak, jak ho musí mít fanoušci Draculy rádi. Ch.Lee nemusí vůbec hrát, stačí, když se vynoří, vytřeští oči a pozvedne koutky úst, aby odhalil zvířecí tesáky. Dva manželské páry příliš pozdě zjistí, že je dobré dát na rady domorodců. Zapovězený hrad, jenž není ani zanesen na mapě, se jim stane osudným. Velmi působivé je oživení mrtvého hraběte stejně, jako lapení jeho družky, se kterou je třeba zúčtovat. Závěr sice není příliš bombastický, ale jako celek funguje film stále skvěle! (08.06.2012)

Priamočiary jednoduchý dej je príjemný. Pekne bublá a speje k peckovému zmŕtvychvstaniu Draculu. Ten, ako je všeobecne známe, nepovie vo filme ani slovo a premieňa sa na klasické čiernobiele nemé monštrum. Bohužiaľ, kto by čakal, že s nástupom Leeho sa film ešte viac naštartuje, zistí, že opak je pravdou. Film začne kľučkovať v nezmyselných zvratoch a vrcholom je absurdné zavraždenie Draculu, ktoré by sa skôr hodilo Jasonovi ako princovi temnôt. (18.10.2011)

Největším minusem filmu je určitě postava Draculy, nebyl schopný pořádné akce a velkou měrou k tomu určitě přispívá i fakt, že první polovina filmu je o znovuzrození Draculy, Cristopher Lee se tak na scénu dostane až později a mnoho prostoru zrovna nedostane. Menší minus pak představují některé nelogičnosti v chování postav, např. otec Šándor se nejprve vysměje pověrčivým vesničanům, že jim visí v hospodě česnek jako ochrana proti upírům, ale jakmile se dozví, že cestovatelé z Anglie mají namířeno do Carlsbadu, tak je od tohoto plánu pro jejich bezpečí zrazuje a tváří se velice „tajuplně“. Celkově jsem se ale pobavil, sakra rychle se tu stmívá a vůbec, jak to, že se Dracula na konci filmu neproměnil v netopýra a prostě neodletěl pryč? (29.08.2006)

Terence Fisher vytvořil v 60. letech určitý standard upírských filmů. Tento přímo navazuje na jeho Draculu z roku 1958 a určitě není horší, spíše naopak. Pokud tyto filmy přijmeme jako do obrazů převedený brak, ušmudlaný rodokaps (a tak všelijak podobně), pak je nutno uznat, že na to Fisher měl určitě větší talent než jeho následovníci a napodobitelé (takoví dryáčníci jako např. R. W. Baker, A. Gibson aj.). Položil důraz na vizuální aspekty a s minimálními prostředky dokázal divadelně vytvořit ponurou atmosféru 19. století (podobné Cormanovým hororům dle E. A. Poea). Zde navíc dobré sepětí hudby Jamese Bernarda s dějem. Mám tyto slaboduché horory 60. let raději než ty dnešní hyperrealisticky provedené. A mezi tu tzv. béčkovou klasiku patří i tento film, určitě spolu se soudobými díly Rogera Cormana a (bohužel) jediným od Haralda Reinla, jehož Hadí jáma a kyvadlo je dle mého názoru vůbec nejlepší.. (25.05.2009)