Dvojka

5/10 - Jsem rád, že už jsem viděl i druhý loňský "zoufalský" (naštěstí snad ne úplně zoufalý) film... Na rozdíl od filmu Jitky Rudolfové už asi nebudu mít sílu se na Dvojku v dohledné době podívat podruhé. Řemeslně je to asi uděláno dobře, drží to krok se současnými trendy, nic ani proti hercům a chválím též vhodně vybranou hudbu (a písnička Šťastnější od Tatabojs v závěrečných titulcích mě naprosto dostala), obsahově jsem to ale moc nechápal (tedy jednání hlavních postav, vždyť už to nejsou nějací teenageři, ale už jim je snad o nějaký ten rok víc). V tentýž večer jsem dočítal knihu Dívka s pomeranči od J. Gaardera, tak mně asi kvůli tomu to "poselství" tohoto filmu uniklo. :-( (28.07.2010)

Dost dobrý! Ne, vážně se mi to líbilo, asi to neosloví každou věkovou skupinu, když se jedná o trojuhelník třicátníků, ale po dlouhé době jsem se konečně dobře bavil u českého filmečku, který neskončil s otevřeným koncem. Mimochodem, takhle bych si zaslouženou dovolenou opravdu nepředstavoval :-) Dobré dialogy i hudba. A hlavně přirozené chování, které postrádá mnoho postav v českých filmech. Herci to zahráli perfektně! (25.12.2009)

Jsem nadšen. Konečně nízkorozpočtový malý český film, který drží pohromadě a vypráví silný příběh. Velkým plusem je, že není přeplácaný (jak to u většiny českých novinek bývá). Všichni tři hlavní hrdinové jsou krajně nesympatičtí. Přesto mne jiskření mezi nima pohltilo. Tomuto filmu opravdu věřím.... (02.12.2010)

V rámci filmové kategorie "přirozený a auntenticky působící snímek ze života" a českého kinematografického rybníčku vlastně výborné. Fauitovi se daří vtahovat diváka za filmové plátno a dát mu pocit, že nejenže sleduje skutečné a životné postavy, ale dokonce vše prožívá přímo s nimi, je očitým svědkem všech jejich peripetií. Připoměňme si, že to je u českého porevulučního filmu jev významově se blížící zázraku - až mám chuť volat tisk nebo nechat zvonit na kostele. Musím se také ohradit proti nadávaní na ruční digitální kameru, protože je vidět, že ji vede evidentně talentovaná ruka a film vypadá na plátně až překvapivě dobře. Srovnám-li to třeba se Sedláčkovým posledním filmem Největší z Čechů, pak Dvojka ve vizuální atraktivnosti vede na celé čáře. Škoda, že ji tolik lidí přehlíží nebo podceňuje. ___ LFŠ 2010 (02.08.2010)

Poměrně povedený a příjemně nečekaný filmek, který netrpí neduhy, jež jsou vlastní velkému počtu českých "vztahových" filmů posledních x let. V odvážně dogmatickém stylu je zobrazen rozklad dlouholetého vztahu šetrného, nepříliš ohleduplného a vlastně úplně pitomého Michala a divoké Veroniky, která si chce ještě užít mládí... Katalyzátorem vzájemného odcizení se má stát setkání se Šimonem, k němuž dojde na nedobře zorganizovaném výletě do Švédska... Už od počátku mě iritovala postava Michala. Je bolestivý pohled na hlupáky, zvláště když se chovají tak pitomě, jak to předváděl právě Michal - a to nejen ve vztahu ke své přítelkyni, ale vůbec ve všem. To ale samozřejmě není vada filmu, snad jen jsou Michalovy negativní vlastnosti až přehnaně zdůrazňovány. Iritovala mě také postava Šimona, který si všecko dokázal zdůvodnit a ospravedlnit. Michal se choval jako pitomec, ale pitomost ještě není nemorální. To Šimon, chytrák s duší volnomyšlenkáře, se choval jako prachsprostý zloděj a ničema - zkrátka jako ryze nemorální člověk. Andělem není ani Veronika, která sice cítila trhliny ve vztahu, ale sama se místy chovala jako hloupá husa. V těchto hrubých rysech jsou představeny určité typy charakterů, které v českém filmu nebývají k vidění příliš často - alespoň ne v této uvěřitelné podobě (častěji to bývá ve formě parodie či karikatury). Příběh trojúhelníku hlavních postav je velmi slušně napsaný, nepostrádá dramatičnost ani návaznost na realitu. Celkové zpracování, styl kamery i výběr prostředí dodává filmu na síle a především autenticitě. Doporučuji :-) (07.08.2010)