Pod jednou střechou

A mně se to hrozně líbilo:)Co tu každému vadí?Že je to ze života a na nic si to nehraje?To mně právě imponuje... Vedeme svůj obyčejný život,se kterým jsme jakž takž spokojení,ale najednou přijde osudová rána,která přinese zároveń něco dobrého i špatného a my se musíme umět přizpůsobit.Naše plány do budoucna jdou do postraní,ale přesto všechno není tak ztracené,jak se na první dojem zdálo.Může to být fajn,i když jsme nic takového neplánovali a ani nechtěli? Nepřeslazená,realistická,sem tam vtipná podívaná o životních hodnotách,rodině a lásce.Přesně na něco takového jsem už dlouho měla náladu. (03.03.2011)

Jj, láska nehněvaná není milovaná. Tak tohle české úsloví je základním kamenem většiny romantických komedií. Jde jen o to, jak to zpestřit, aby film nezapadl v průměru tisíců a tisíců podobných. O něco takového se ale tvůrci ani nepokusili a natočili jen podprůměrnou tuctovku. ____ Hlavní hrdinové přijdou k dítěti jak slepý k houslím a - aby to bylo vtipné - přestože jsou dospělí, chovají se jako žáci základní školy (a to ještě pomocné). Příběh je plný známých klišé a nechybí ani závěrečný sprint na letiště a konečné projevení citů. ZBYTEČNOST. /20. 4. 13./ (20.04.2013)

Budu se po sté opakovat, ale mám rád romantické komedie. Nejsem ale skartovač a něco mi prostě neleze. Jako ve většině rom-kom se i zde setkáme se zavedeným stereotypem a s morálně nastaveným ideálem, zde konkrétně je o tom, jak opravdový spokojený život ječ ten, když dva lidi jsou spolu a mají rodinu a velký dům a jsou populární v sousedství. Samozřejmě tohle se musí zvýraznit tím, že na začátku jsou tyhle postavičky, než dospějí k finálnímu ideálu, v podstatě úplně někde jinde. A zápletka je nasměruje a utuží v jediné správné cestě, která se tváří jako obří kompromis mezi nimi, ale ve skutečnosti je to naprosté podřízení se očekávání druhých. Herecky je to taková castingová klasika. Něco se povedlo (Josh) a něco ne (Heigl, která je poněkud obyčejná a člověk musí zvýšit úroveň tolerance, aby jí její postavu bral). Zpět k ději - oba dva hrdinové se vlastně nemají vůbec špatně a je překvapivé, že se je zápletka snaží přetvořit, protože představují v podstatě takové typické žádané členy společnosti - úspěšní a sympatičtí, budují si svou kariéru, mají přátelé a buď střídají partnery nebo na ně nemají čas. Ale ve společnosti nejsou, i přes snahu scénáristů, nějakými nefunkčními kolečky v soukolí. A s tím souvisí další podpásovka. Láska a vztah jsou zde předkládány jako klišé a stereotypy, než jako komplikované hlubší záležitosti. Což má za důsledek prostě to, že jim to nenápadné tokání a tu cestu k sobě s finálním "ultimátním štěstím" nevěříte. Jediné, co za celý film mělo hlubší pointu, a snad i v celku poučnou byla věta "If my wife and I fight like that, we'd still be married." komentující jak se hlavní postavy hádaly. Na závěr bych rád přednesl pár klišé a nesrovnalostí, takže: Jak může být první slovo dítěte vůči jeho "náhradní mámě" máma, když se před tím dítětem vůbec (jak ve vztahu k ní, tak obecně) nepoužívá? Dispozice k řeči je vrozená, ale nemyslím si že i samotná řeč. Prostě jedna z mnoha trapných a očividných sentimentálních zkratek, asi jako ta další: Klasická milá cizí starší paní/babička, která když zahlédne společnou fotku tak pronese "máte krásnou rodinu", aby hlavnímu hrdinovi otevřela oči. A jen takovou úvahu nakonec: jak je Holly vůbec schopná zvládnout celou dobu tak malé dítě, i když i malá holka ze sousedství si s ním poradí lépe než ona? To už mi zůstane asi na vždy utajeno. A to pro to, že u něčeho, co u mě klesne v rámci žánru "romkom" na dvě hvězdičky, po tom nemá smysl pátrat. (05.03.2011)

Katherine Heigl a Josh Duhamel byli fajn, ta chemie mezi nimi celkem fungovala, ale scénář jim do huby vkládal takové kraviny, že jsem hlavně ke konci chtěl brečet, ale ne tolik dojetím, ale prostě tím, jak je to blbé a jak to nuceně musí vést přesně k takovému závěru, který jste očekávali. Ten konec mi prostě vadil a celkově srážel celkem dobře započatý film. (15.10.2017)

Využít romantické komedie, abych se při jejím sledování mohla současně věnovat i jiným, zajímavějším činnostem jako je třeba žehlení, není zase tak špatné. Příběh osiřelého mimča je to sice pěkný, ale zároveň klišoidní od začátku do konce - společná starost dvou přátel, sblížení, rozchod, letadlo ... nicméně ten konec jsem zhodnotila jako otravnost na entou. Člověk by mohl zcela přesně odhadnout, co bude následovat. Typicky americký zvyk se jet stíhat na letiště, omluvy, usmíření a happy end. V rámci žánru ale celkem skousnutelná záležitost. 2,5* (06.01.2015)