Von Ryanův Expres

Je to sice spíš dobrodružný než válečný film, trochu naivní, ale je to docela příjemné a sympatické pokoukání, které válku jako takovou nezlehčuje. U těchto starých válečných filmů se mi navíc líbí, že v nich vystupují spojenci jako spojenci, ne že si v nich např. Američani honí vlastní triko jako v jiném zachraňovaném Ryanovi. Shlédnuto po asi deseti letech dne 23.6.2010, slabší než Vlak (ten nezestárne) nebo Velký útěk, ale vzpomínka na staré časy. Malá technická: Němci během války neužívali neřízené rakety k bitevním útokům letectva na pozemní cíle (s výjimkou pokusů s raketami panzerschreck odpalovanými z letadel). Neřízené rakety (upravené verze pozemních "Nebelwerfer") užívali pouze proti vzdušným cílům, zejména bombardérům. (23.06.2010)

Jeden z těch poctivých a neředěných válečných filmů z 50. - 60. let. Má samozřejmě všechny ty neduhy, jako patetický závěr, nebo nelogické berličky (koneckonců vystopovat a zastavit vlak by podle mě nebyl v nacistické Itálii vůbec žádný problém - to možná někde v širých planinách dalekého Západu...). Druhá věc je ale přesvědčivost herců, která činí tento film nejen koukatelným, ale i zajímavým a napínavým. (24.09.2007)

60. roky boli zlatou érou amerického vojnového filmu, nech už šlo o zábavu značne odľahčenú alebo vyslovene chlapskú (za všetky spomeňme The Great Escape) alebo tú surovejšiu a temnejšiu (koho napadne Lumetov klenot The Hill, je na správnej adrese). Von Ryan's Express je klasika zastupujúca prvú kategóriu - i keď ani trochu nebanalizuje, smrť je v ňom všadeprítomná a nebojí sa pritvrdiť, je mierne naivný a nie vždy úplne zodpovedá logike a realite. Perfektne však eskaluje až do samotného záveru, ktorý je trochu iný, než by sa vzhľadom na rok a krajinu vzniku očakávalo. Sinatra predvádza tradičné chlapácke herectvo - síce priestor nevyužíva ako koncertné pódium pre ohromujúci výkon, ale tradičný archetyp hrdinského Američana napĺňa do bodky. To isté sa dá povedať aj na margo samotného filmu. Mimochodom, Goldsmithova úvodná znelka si zaslúži poklonu a výdatne napomáha prvotnému vykúzleniu tej správnej atmosféry. Bez nostalgického ucuknutia a bázne môžem s čistým svedomím udeliť 80% (08.09.2014)

Tento film jsem viděl kdysi, a musím říct že už je to poměrně dost dávno, ještě snad jako malý kluk, myslím že ho tenkrát vysílala ČT 1 k nějakému výročí F. Sinatry, už tenkrát se mě ale moc líbil, po všech stránkách mě zaujal, mile překvapil a především dojal. Frankie Sinatra jako Plk. americké armády J. L. Ryan který s hrstkou svých kumpánů společně uprchnou z italského zajetí, podá v hlavní roli, alespoň si to myslím, skutečně mimořádný výkon kterého se ujal se vší ctí a jeho noblesou. Škoda jen toho smutného konce s tím dobíhajícím vlakem, ten jsem fakt nečekal, ale takový už je někdy osud, mnoho kladných filmových hrdinů, by o tom mohlo povídat. Nejlepší scéna ve filmu? Bylo jich takřka za dvě hodiny víc než dost. Ale kdybych měl vyzdvihnout alespoň dvě, tak určitě tu s těmi hodinkami J. L. Ryana, které se líbili jednomu gestapákovi, a pak třeba ta na nádraží, kde jsou už převléknuti do německých uniforem, a kdy kolem sebe budí značný rozruch! Kolikrát jsem si říkal, vyjde jim to nakonec, nebo ne? 4,5/5* mám pro tento film prostě slabost a považuji ho za jeden z nejlepších, ale myslím si že i celkem neprávem opomíjených a polozapomenutých válečných snímků. (18.05.2006)

Naposledy jsem viděl Von Ryanův Expres někdy v roce 1996 nebo 1997 ještě na VHS. Po několika letech jsem bohužel naše video doslova zavařil neustálým sledováním Simpsonů, takže k většině svých véháeskových pokladů jsem se už nikdy nevrátil (respektive ne na tomto formátu). A zatímco například takové Božské relikvie jsem znal i dlouho poté zpaměti scénu po scéně, na Von Ryanův Expres jsem měl pouze útržkovité vzpomínky. Vybavoval jsem si snad jen scénu z tunelu a nálet Messerschmittů. A tak teď po těch letech koukám, po čtyřiceti minutách se objeví vlak a já stále koukám a koukám a žádná scéna mi není povědomá. Už už mě jímá podezření, že jsem si to ve svých vzpomínkách spojil s nějakým jiným filmem, ale ne, nakonec jsem se dočkal. Mnou zmiňované pasáže se mi shodou okolností jevily i teď jako úplně nejlepší ze všech, ale nezapomenutelných (hehe) okamžiků je tam rozhodně víc. Franka Sinatru jsem měl vždycky rád jako zpěváka i jako herce, takže k obsazení hlavní role (ani žádné vedlejší) nemám sebemenších výhrad. Už si nevzpomínám, jestli jsem tehdy viděl film s dabingem nebo s titulky (ale přikláněl bych se k první variantě), jelikož se mi nepodařilo najít údaj o roku vzniku první české verze. Tentokrát jsem měl tu čest s primáckou verzí z roku 2007 a i když s volbou dabérů nemám problém, s provedením už ano. Jedná se totiž o jeden z těch filmů, kde se mluví více než jedním jazykem. A zatímco angličtina je převedena do českého slova, němčina a italština mají místy anglické titulky. Vzhledem k tomu, že tam ty titulky v určitých scénách jsou, dá se předpokládat, že jsou dané dialogy pro děj/vykreslení postavy důležité. Česká verze je ovšem zvesela ignoruje, takže lidé neovládající angličtinu nemají občas vůbec ponětí, co se na obrazovce děje. Jakmile se však objevují v záběru pouze Němci, mluví si kliďánko po našem. S tím, koho tohle napadlo, by měli skoncovat jako se starým slepým ovčákem, který už dosloužil - vzít ho do stodoly s nabitou kulovnicí a odprásknout ho. Ale to jsem zbytečně odbočil, film rozhodně stojí za vidění. (13.05.2013)