Živoucí mrtvola

Pokud jsi sadomasochista a vyžíváš se ve špatných filmech, zkus tuhle parodii na Drákulu. Budeš mít nutkání vypíchnout si oči při přehrávání všech herců - tos totiž nikdy neviděl! Budeš stříhat ušima nad jejich neskutečnýma dialogama - tos totiž nikdy neslyšel! Při závěrečné automobilové honičce a následné férovce pak asi budeš rovnou vzývat Wooda, Wynorskiho nebo jiného Antikrista, aby těm tančícím Pákistáncům ukázal, jak se točí trash. Protože tohle je přímo ukázková píč..ina! (08.04.2017)

Kupodivu příjemná záležitost. Film se výrazně inspiroval Stokerovou předlohou, jen za upířím prokletím stojí věda. Profesor Tabani touží přelstít smrt, a tak vyrobí elixír života. Výsledkem je proměna v upíra - Draculu. Šerosvitná kamera snímá známý příběh za doprovodu velmi dobré hudby (Tassaduq Hussain), která míchá orientální prvky s hudbou evropskou. V napínavých pasážích (sestup do sklepení) zní šílené smyčce, jak je známe z Psycha či hammerovských hororů. Vůbec hudba je velmi pestrá a místy krásná - to když Draculova první oběť svádí smyslně křečovitým tancem (vypadá jako o trochu štíhlejší H.Růžičková) Dr. Harkera. A v jednu chvíli zazní i dixieland. Dracula pronese i zde památnou větu během vzdáleného vytí vlků: ,,Děti noci. Jak krásná hudba!" Kamera využívá důmyslné hry světel a stínů - nasvícené oči, obličej nořící se ze tmy, postava ve stínu. Draculův dům připomíná svojí rozlehlostí a strohostí středověký hrad - nechybí krb, lustr se svíčkami či prostorné schodiště. Herci jakoby se ocitli v němém filmu, a tak když nemluví, vyvalují oči, přehnaně se pitvoří a šklebí, grimasy doplňují nepřirozená gesta. Závěrečná automobilová honička je na mořskou nemoc, souboj Draculy a Harkerova bratra připomíná českou fackovanou. Pro diváka, který nikam nespěchá, je to příjemná výprava do orientu. Já si film svým způsobem užil... (07.12.2017)

Takový film na motivy Draculy jsem ještě neviděla. Draculoviny jsou oproti tomu zápaďácky zaprděné. Herci se pohybují v Zinda Laash úžasně toporně, hází nepravděpodobné repliky a jejich mimika evokuje školní dramaťák, ale to není nic proti tanečním vložkám: mezi scénami, které příběh někam posunují se objevují docela nepochopitelné taneční a hudební vložky, které vytváří paradoxně docela odlehčenou atmosféru. Koho by napadlo, že ve filmu s upírskou tématikou se náhle roztančí pákistanské, prdelaté dívky na pláži, zpívající několik šílených minut o tom, že počasí je jako vymalované a že nastal čas mládí, skotačení a dovádění. (13.02.2010)

Haluz všech haluzí. Kdo neviděl neuvěří, nepochopí. Viděl jsem a stejně jsem nevěřil a nechápal. Kam se hrabal Ed Wood a kam se hrabe Uwe Boll, Khwaja Sarfraz všechny nejhorší režiséry poráží na hlavu, on totiž poráží absolutně celou kinematografii a vůbec princip točení filmů. Nevím, co mě zaujalo víc, jestli příšerné a toporné herecké výkony, naprosto nečekaně se objevující taneční vložky např. poté, co postava uprostřed vypjaté hororové scény prohlásí "... chce se mi tančit..." a jde na to, nebo překvapující hudba kombinující motivy z klasické hudby i filmů v aranži pákistánských domorodců či jejich vlastní regionální tvorba. Při závěrečné scéně jsem si téměř přivodil zranění natrhnutím vnitřností nikoli ovšem strachem, nýbrž smíchem a nebyl jsem sám, řvalo celé kino, tedy asi těch 10 lidí, kteří film sledovali. V úhrnu ultimátní filmový zážitek! (19.03.2010)

Ak ste iba okoloidúci filmový konzument, unudenie vám hrozí teda dokonalé. Ak ste ale človek okúzlený pohyblivými obrázkami, resp. týmto žánrom samotným, táto rarita vám určite vykreše úsmev na tvári. Je to presne TEN DOKONALÝ SNÍMOK, ktorý spadá do kategórie ,,niečo také ste ešte nevideli,, a uštedruje jednu wtf scénu za druhou. Prečo som teda nešiel na maximum? No predsa len tá dynamika filmu ma akosi ubíjala. Predsa len však ide o skvost svetovej kinematografie. (02.05.2016)