Dívka, která si hrála s ohněm

Oproti knize, zahlcené informacemi, z nichž si sami musíme vyextrahovat podstatné, nabízí film jenom fakta nezbytná pro pochopení zápletky. Nahuštění mnoha set stránek do dvou hodin znemožňuje věnovat prostor něčemu jinému než kriminálnímu vyšetřování. Přitom síla knih tkví v množství propracovaných postav (zejména ženských), z nichž zde dostávají výraznější prostor jenom Lisbeth a Mikael. Na to, aby z ní někdo udělal našlapanou detektivku, obsahuje předloha málo akčních scén a hodně vysvětlování, které je ve filmu řešeno tím nejotravnějším způsobem – dvě postavy sedí, v lepším případě jdou a vedou nekonečný dialog. Žádný nápad, jen mechanický převod slov z psané do audiovizuální podoby. Zapojení diváka je minimální, vzhledem k nijak podnětné práci s kamerou a mizanscénou takřka nulové. Neustále střídání vypravěčů z pochopitelných důvodů odpadlo, s ním bohužel také nečernobílé vykreslení postav. Zlí jsou zlí, hodní hodní. Zatímco první díl byl atmosférický, nápaditě vyprávěný a herecky vděčný, dvojka je jenom tak nějak nemastně neslaně ospalá. 60% (09.12.2010)

Tak v rámci prvního dílu se zde jedná o vcelku velký pokles kvality. Vymizela všechna ta temná a tajemná atmosféra, která dokonale vedla a zdobila Muže, kteří nenávidí ženy. Kvality samozřejmě pokračování upřít nelze, už jen kvůli skvělému výkonu Noomi Rapace , ale je to už prostě něco jiného a dát víc než tři hvězdy by bylo nefér vůči Dívce s dračím tetováním, které jsem chtěl dát pět za skvělou thrillerovou zábavu, zatímco zde jde už spíše jen o temné drama ze švédského politického podsvětí. Slušné, ale nijak úchvatné. Uvidíme, jak na tom bude třetí díl. (15.01.2012)

A pořád ještě dobrý. Sice jde o ultradlouhou milostnou předehru před třetím, gordický uzel roztínajícím dílem, ale stále lepší než sledovat Hotel duševních paraplegiků. Vytřeštěná frndomilka i novinář s obličejem zvrásněným pozůstatky dramatické puberty se opět činí, do toho jim přihrávají již ne tak zcela uvěřitelné postavy ožehlého ruského bohatýra a jeho ústřiku, dvoumetrového hovada s bojovým a hereckým nadáním, přirovnatelným snad jen k umění Pomejeho. Dozvídáme se, že švédská politická scéna i zákulisí tajných služeb jsou napadeny korupcí, překrucováním faktů a prorůstáním organizovaného zločinu. Děs a bída, co se v těchto zdegenerovaných demokraciích děje! Ještě že žijeme v čistém a průhledném prostředí českém, kde každý z nás ví, co, kam, komu a za kolik teče, kurva. (10.05.2012)

Ono ani románové pokračování Mužů, kteří nenávidí ženy nebylo v porovnání s prvním dílem nijak extra výjimečné, ale jeho filmová verze je katastrofální. Jako by se parta fandů rozhodla natočit amatérskou adaptaci aniž by tušila jak na to. Vinou nezvládnutého krácení musí pro diváka neznalého předlohy být příběh zcela nepřehledný, kodrcat kupředu naprosto nepochopitelnými zákrutami a postavy konat zcela nesmyslně. Navíc chybí atmosféra, chybí napětí, chybí plynulá gradace, chybí silné momenty, Lisbeth má sice pár působivých chvilek, ale celkově ztratila charisma, většina z nových a v knize výrazných postav byla odsouzena do role nepodstatných a nezajímavých štěků, a navíc mám pocit, že nečtenář vůbec nemůže pochopit o čem ten film vlastně je a proč se to či ono vlastně děje. (07.02.2012)

Dost hrozná záležitost. Televizní až na půdu, nudná a neinvenční Alfredsonova režie, skoro žádné napětí, hudba taky skoro o ničem a Michael Nyqvist jako Mikael Blomkvist je strašný. Nemá žádné charisma a divákovi je prakticky ukradený. "Dívka, která si hrála s ohněm" je jenom nudná výplň. Byl jsem z toho docela dost otrávený. Uvidíme, jak dopadne třetí část, ale po tomto zážitku jsou očekávání na bodu mrazu. (27.10.2013)