Oranges and Sunshine
Oranges and Sunshine
Prázdna kolíska
Režie:
Jim LoachScénář:
Rona MunroKamera:
Denson BakerHudba:
Lisa GerrardHrají:
Emily Watson, Hugo Weaving, David Wenham, Aisling Loftus, Stuart Wolfenden, Tara Morice, Molly Windsor, Kate Box, Harvey Scrimshaw, Tanya Myers, Mandahla Rose (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1986. Margaret Hupreysovou jedné noci v Nottinghamu osloví rozčilená Australanka Charlotte, která chce znát pravdu o tom, kdo vlastně je.Když byly Charlotte čtyři roky, byla lodí převezena z dětského domova v Nottingahamu do Austrálie. Plulo s ní několik dalších stovek dětí, jako byla ona. Margaret může uvěřit jejímu příběhu jen stěží. O týden později se Margaret dozví o muži, který byl též jako malý chlapec převezen na jiné lodi plné dětí do Austrálie. A tak se začne o případ zajímat blíže.To, co začalo snahou pomoci Charlotte najít její matku, brzy skončí objevením dalších tisíců ztracených synů a dcer.Téměř bez pomoci, proti drtivé převaze a bez ohledu na své vlastní blaho, Margaret opětovně spojila tisíce rodin, donutila britskou vládu převzít odpovědnost a přitáhla celosvětovou pozornost k mimořádnému justičnímu omylu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (29)
Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie. ()
Tak opět jedna věc, o které jsem nevěděl. Nicméně není až zas tak podstatné, jestli jde o skutečnou událost, nebo ne. Jádrem pudla je zde břemeno, jež na sebe člověk bere pro jiné, zda ho dokáže unést, a jestli svou obecnou prospěšností nepoškozuje sebe a svou rodinu. Život je totiž vždy otázkou volby. Kolik je člověk schopen obětovat pro druhé, aby sám sebe nezničil? Kolik dáváme a kolik se vrací? Stojí to vůbec za to? Na to si každý musí odpovědět sám, protože to každý má "hozený" jinak. Tenhle film popisuje chůzi po laně nad osobní propastí velmi působivě, o hlavní hrdinku jsem měl vážně strach. Jó, život je složitej..75% ()
Merítkom pravdivého príbehu do televízie Prázdna kolíska plní celkom vysoké kritériá, ako festivalový film sa príliš drží pri zemi a je formálne konvenčná. Ale má tromf v podobe Emily Watson v hlavnej úlohe. Vyťahovanie kostlivcov zo skrine vždy sprevádza všeobecná nevôla dotknutých, takže tí odvážni, respektíve tí skutoční hrdinovia spoločnosti bývajú často práve za tých zlých. Film sa mohol vyvinúť rôznymi smermi, ale držal sa viac menej jednej dejovej línie a myslím, že tak tvorcovia urobili dobre. Prílišné politizovanie, alebo retrospektívy by odpútali pozornosť od hlavnej herečky a prekreslenia jej psychického stavu. 70%. ()
Silné emocionální drama na základě skutečných událostí, zpracované tak bídně, až by z toho jeden nudou brečel. Po celý film vám přijde, že hlavní aktérka, která začala šlapat někomu na kuří oka, vlastně neměla takřka žádné problémy s dohledáváním lidí a snahou zveřejnit pravdu. Po celou dobu se režisér snaží vám vehnat slzy do očí, bohužel tak nuceně, že místo opravdového dramatu stále čekáte, kdy už se konečně objeví nějaký pořádný zvrat. Jenže on nepřijde. 100 minut se vleče děj bez opravdových emocí jak neaktivní EKG, od začátku do konce stále stejné pííííííííííp -------------. ()
Občas sa mi stane, že narazím na film (príbeh), ktorý svojím obsahom dokonale prekryje akýkoľvek svoj iný nedostatok. Tento film je presne ten prípad. Ja som osudy tých detí vnímala veľmi intenzívne a vôbec sa mi to nezdalo ani nudné, ani chladné a ani príliš televízne. Obsah prebil formu a to je u mňa v tomto prípade rozhodujúce, niektoré skutočné príbehy nech sa akokoľvek snažia to nedokážu, pretože sa z nich autori až prehnane snažia vytĺcť čo najviac. Tu je to našťastie inak. ()
Reklama