Nothing Personal

Poklidný lehce artový snímek. S hodně povedenou kamerou a všudypřítomným zvukem větru (a místy podivným šumem) místo hudby. Motiv samoty, touhy po ní a taky touhy po uzavření se (myšleno jak psychicky, tak fyzicky- ono opuštěné místo) mi přišel zajímavý a celkové pojetí i atmosféra rozhodně nejsou špatné. Líbilo se mi i rozdělení na kapitoly, které dává velmi pozvolně plynoucímu filmu trochu struktury. Jiná věc je, že názvy těch kapitol mi úplně neseděly k tomu co se dělo. Nebo spíš to co se dělo podle mě ani zdaleka nevystihovalo ony názvy kapitol. (Možná proto, že se toho ve výsledku zas tolik nedělo.) Částečně souhlasím s tím co tady někdo píše o "pseudointeligenci" filmu, protože to vážně trochu působí jen jako taková nafouklá bublina- veliká a prázdná. Na druhou stranu nesouhlasím s tím, že by film neměl žádnou myšlenku. Tu podle mě má, ale pořád to nebylo to dost k tomu, aby si film udržel celou dobu mou pozornost a aby jsem se u toho bavila. Jak jsem psala líbí se mi syrovost pojetí, protože se k tématu hodí, ale to samo o sobě nestačí (alespoň mě ne) pokud za tím není schované ještě něco, nebo spíš, pokud ta myšlenka je to jediné, co film vlastně divákovi předkládá. To co pro mě byl myslím breaking point a teď to bohužel nemyslím pozitivně, byly postavy, nebo spíše postava. Už dlouho se mi nestalo, že by mi u filmu kde se vše točí okolo jednoho člověka byla ona postava takhle nesympatická a že by mě takhle moc iritovala. To byl podle mě ten hlavní důvod proč jsem si sledování neužila. A na závěr jen dobrá rada- pokud jste fanda svižných dialogů, nebo konverzačních snímků, doporučuji se tomuhle "dílu" vyhnout. Za mě to jsou silnější dvě hvězdičky. (07.09.2015)

Škoda té vykonstruovanosti, jak záměr strůjce a detailní představa o tom, co se má stát, jak a proč, aby to něco znamenalo, čiší z každého předmětu, pohybu, gesta, odmlky, situace.... ten rozdíl mezi životem, který se vždycky vymyká z představ strůjců, a poslušnou představou, která se nikdy nevylije z koryta... Vlastně ten nevýslovný smutek z nepřekonatelné samoty, zpředmětněný ve filmu, mi nejsilněji vystupuje z autorského přístupu - autor je zakletý do své představy, která k němu nic životnějšího nepustí, on to nedovolí, natočí si to precizně po svém, nostalgicky si kolem sebe zbuduje klec, do které skutečnost nikdy nevstoupí, protože se tam nevejde. Je to obrovsky melancholický film, beznadějný. *** Zkouším si představit, jak by to bylo úžasné, kdyby někdo dokázal stejný příběh odvyprávět filmem tak, aby působil hodnověrně, organicky, ne tak hlaďounce, ale se všemi životními paradoxy a ironií, nepoddajností a zmarňováním, bez nichž to nejde... jako by se opravdu mohl odehrát... asi by to muselo začít tím, že v domě, který si vyhlédla, by nebydlel takový uhlazený filantrop, ale ten stejný týpek, co jí prve zastavil na stopu a rozepínal si před ní v kabině poklopec... a dosáhnout přitom stejných emocí a posunů, jen z překvapivějších, reálnějších zdrojů... to by byl úplně jiný majstrštyk, jehož je tohle bez zádrhelů odsýpající dílo smutnou odvislou ozvěnou. *~ (27.06.2020)

Nic osobního. Snímek, který si mě pomalu, ale jistě omotal kolem prstu. Nenápadně, skoro nepozorovaně, ale každým okamžikem jsem to cítil mnohem jasněji a zřetelněji. Komorní příběh dvou lidí, jejichž cesty spojila náhoda. Jejich samoty, jejich pečlivě budovaná území se postupně bortí, jako domeček z karet. Je hrozně těžké být sám, někdy ještě těžší s někým ve vztahu, sami uvidíte, jak to dopadne. Malá nápověda, je to drama, rozhodně ne žádná komedie. (25.06.2015)

Netradične ponímaný komorný príbeh o dvoch stroskotancoch, ktorí si postupne a s počiatočnou nedôverou pokúšajú nájsť k sebe cestu. A o tom to je, o postupnom topení ľadovca medzi touto dvojkou a ich vzájomnom zbližovaní. Musím uznať, že aj napriek pomalšiemu tempu ma to bavilo, veľkou mierou aj vďaka uhrančivému dojmu, ktorý sálal z hlavnej ženskej postavy. Výborná vec! 80/100 (21.07.2016)

Nic osobního, ale i introvence má své meze a za jejich překročení můžeme zaplatit až zjištěním, že se tulíme k mrtvole... Začalo to jako příběh o Mášence a medvědovi, pokračovalo jako ostrovní kuchařka a irský zahradníkův rok a eskalovalo jako ujetá agitka alternativního způsobu života. Ještě jednou - nic osobního, jen doufám, že až tý zrzavý čúze dojde kreditka, nakráčí do zalesněných oblastí severu, aniž by si pročetla manuál pro setkání s medvědem... A že taktéž zdravím porotu v Locarnu. (04.10.2014)