Nothing Personal

Škoda té vykonstruovanosti, jak záměr strůjce a detailní představa o tom, co se má stát, jak a proč, aby to něco znamenalo, čiší z každého předmětu, pohybu, gesta, odmlky, situace.... ten rozdíl mezi životem, který se vždycky vymyká z představ strůjců, a poslušnou představou, která se nikdy nevylije z koryta... Vlastně ten nevýslovný smutek z nepřekonatelné samoty, zpředmětněný ve filmu, mi nejsilněji vystupuje z autorského přístupu - autor je zakletý do své představy, která k němu nic životnějšího nepustí, on to nedovolí, natočí si to precizně po svém, nostalgicky si kolem sebe zbuduje klec, do které skutečnost nikdy nevstoupí, protože se tam nevejde. Je to obrovsky melancholický film, beznadějný. *** Zkouším si představit, jak by to bylo úžasné, kdyby někdo dokázal stejný příběh odvyprávět filmem tak, aby působil hodnověrně, organicky, ne tak hlaďounce, ale se všemi životními paradoxy a ironií, nepoddajností a zmarňováním, bez nichž to nejde... jako by se opravdu mohl odehrát... asi by to muselo začít tím, že v domě, který si vyhlédla, by nebydlel takový uhlazený filantrop, ale ten stejný týpek, co jí prve zastavil na stopu a rozepínal si před ní v kabině poklopec... a dosáhnout přitom stejných emocí a posunů, jen z překvapivějších, reálnějších zdrojů... to by byl úplně jiný majstrštyk, jehož je tohle bez zádrhelů odsýpající dílo smutnou odvislou ozvěnou. *~ (27.06.2020)

Nesympatická batůžkářka, kterou byste za její předpos.ranou unylost a sprostotu vůči lidem kolem sebe nejraději nakopali, navíc plochá jak charakter našich politiků. Jednoho dne dojde do chalupy, kde se chová jako doma, chlápek je z ní kdovíproč pryč, posléze doslova, a stejně se nedozvíme, proč se ta kráva chová jako kráva. Kdyby to aspoň mělo nějaký vnitřní zajímavý příběh, ale nemá. Hvězdička za nijak plochou irskou krajinou. (04.07.2011)

Zaujímavý snímok o dvoch introvertoch, a hľadaní spôsobu jeden druhému "nakuknúť" do vnútra. Mali na seba šťastie napokon sa im to podarilo. :). Martin mal o to väčšie, že to bolo na konci jeho života, nie každý také šťastie máva, až je to zvidenia hodné ale zaslúžené. Obidvaja herci veľa neprehovorili ale hrali naozaj dobre, a miesto kde sa to všetko odohráalo bolo neskutočne krásne zimuškavé daždivé veterné so zdravými priam interhotelovými raňajkami (až na to červené víno k langustám ... brrrr) (05.08.2016)

Nic osobního. Snímek, který si mě pomalu, ale jistě omotal kolem prstu. Nenápadně, skoro nepozorovaně, ale každým okamžikem jsem to cítil mnohem jasněji a zřetelněji. Komorní příběh dvou lidí, jejichž cesty spojila náhoda. Jejich samoty, jejich pečlivě budovaná území se postupně bortí, jako domeček z karet. Je hrozně těžké být sám, někdy ještě těžší s někým ve vztahu, sami uvidíte, jak to dopadne. Malá nápověda, je to drama, rozhodně ne žádná komedie. (25.06.2015)

Na opuštěném pobřeží někde v Irsku se náhodně potkávají dvě ztracené duše – krásná rusovláska (a nenechte se zmást, ona je fakt krásná) prchající před svou minulostí a postarší intelektuál (můj oblíbenec Stephen Rea). Jaké byly jejich životy a co je trápí, to není vůbec důležité (i když se leccos dá vytušit), důležitý je ten čas, který prožívají spolu, postupné sbližování, pomalu se rodící důvěra a náklonnost. Velice silně na mě zapůsobil citlivý příběh s minimem dialogů, kde stačí se jen dívat, poslouchat muziku a nechat se uhranout drsnou uplakanou krajinou. Project 52 Films by Woman. (15.06.2016)