Letní válka

Jsou filmy, které chvílema baví a chvílema nudí. Tohle je jakoby posunuté o úroveň výš. Občas bomba a mezi tím "jen" baví. Animace je špičková a prostředí snad ještě lepší... alespoň kdo se zajímá o trendy v informatice, tak bude nadšenej. Nějak tak bych si představoval svět za 10 let. Minimálně v pokrokovějších částech světa. Celý nápad a provedení se mi hodně líbí. Autorům se povedlo najít neohrané způsoby, jak zapůsobit na lidi a řekl bych, že se trefili. Vůbec mě pak nenapadá, co bych tak mohl vytknout. Asi to bude nevyváženost scén. Těch fantastických momentů, z nichž jeden rozepisuje Reanimated, je opravdu hodně, ale kvůli tomu ty ostatní pak bohužel vypadají o něco hůř. Chtělo by tak to o hodinku natáhnout a pak bych neváhal hodnotit maximálně... takhle se mi do toho z nějakých důvodů vůbec nechce. (04.04.2010)

Moje pocity bych shrnula asi takto: dobrý úvod, postupné upadávání, relativní nuda, nuda, návrat pozornosti, závěrečný souboj, který mě dokázal překvapivě odpálit, konec. Nápad je rozhodně zajímavý, animace i soundtrack moc pěkné, ale vůbec to nemuselo být tak dlouhé. Docela zklamání. 6/10 (23.02.2015)

Jedna velká bláznivá rodina chce oslavit 90. narozeniny babičky, která je hlavou rodu. Je tvrdohlavá, bezzubá, ale ví jak držet otěže. Jeden nesmělý kluk zavítá do této potrhlé rodiny a nestačí se divit. Chaos plný lidí, dětí, jídla, překřikování a poblíž jeho kamarádka, do které je zamilovaný až po uši. Je to tak skvěle naservírované téma a k tomu navíc dosti podivná zápletka o záchraně globální sociální sítě, která může zničit veškerý život na Zemi. Na první pohled nekombinovatelné a ultra zhovadilé, ale ono to funguje. Stále se v příběhu něco děje. Přitom zde není žádné explicitní násilí (jak bývá v anime poslední dobou zvykem) a příběh ukazuje silné rodinné hodnoty, smrt blízké osoby nebo táhnutí za jeden provaz. Jsou tu velmi dojemné pasáže i momenty u kterých jsem se smál na celý pokoj. Animace a vizuální rys mi připadal příliš nevýrazný, ale to jen na začátku, pak se všechno pěkně rozzáří a vykvete. Je to nenásilný a milý film, který mohu doporučit všem členům rodiny od 3 - 90ti let. (02.10.2013)

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. (10.02.2011)

Možné SPOILERY. Wau!!! Na tento film jsem čekala docela dlouho (no teda spíš na titulky) a konečně jsem se dočkala a teda je to naprostá paráda. Prvních asi 10 minut bylo sice hrozně chaotických, jelo to mega rychlým tempem. Zatímco, já byla ještě někde u chápání, co to je sakra ten svět Oz, oni už mezitím dojeli na venkov. Bylo na mě najednou toho moc.. moc věcí, moc barev, moc informací, ale pak to konečně přestalo jít tím "rychloposuvem" a já si to začala užívat. Musím poznamenat, že japonská kultura je zajímavá a evidentně hodně zakořeněná v tradicích, když i mladá holka se uklání před klukem, protože po něm chce, aby hrál jejího přítele. Líbí se mi jak v těchto anime všichni vždycky ukázkově mění barvy - rudnou, bělají atd.. ale komplet celí a hrozně rychle :) Nechtěla bych být asi na místě Kenji-san/kun (ano donutilo mě to znova si zjistit, kdy se používají.. a tady jsem se setkala s novým pro mě neznámým Natsuki-senpai (pak teda Natsuki-chan, ale s tím už jsem se setkala))... když ho představila babče jako svého budoucího manžela... jeho nechápavě-zděšené "he?" při každém dalším slově svědčilo o všem. To představování rodiny mi přišlo hrozně komické a hlavně mi to připomnělo, když občas vykládám já story o mé: "No a manželka od bratra mojí prababičky..." :D Další bomba scéna? Vyložení mega lodi v rybníčku... ti zůstali nevěřícně stát zatímco je opláchla mohutná vlna i s rybami. Nebo "vsázím moji rodinu." a teď záběr na celou familii napojenou na telefony a připravenou hrát:) A nebo "Dopadne na jadernou elektrárnu? A my jíme oběd?" - "Tak si to babička přála." Mimochodem ta babča byla nejlepší... pravá vůdkyn. Ve filmu je hodně dobře vyobrazena hrozba budoucnosti. Už nyní je řada věcí propojených přes jeden online účet /nejlepším příkladem je asi google - teda co já znám/... tady ukázali rizika, jak to může dopadnout, když se přes to napojí bankovní účty, pracovní činnosti firem, ovládání vodovodního potrubí, vlakových spojů, dopravy.. všechno přes jeden program/systém (nejsu IT expert).. no a když by se do toho pak někdo dostal.. BUUUM.. globální katastrofa. Ovládá vlastně životy všech, veškeré správní orgány, prostě celou planetu. A hrozba umělé inteligence je taky reálná, o tom už byla také natočena řada filmů. Ten témeř konec mi vyhrkl slzy do očí, když se nabídl ten jeden němec, ať si vezme jeho účet a pak všichni ostatní.. btw. takhle zamořený počítač milionem okýnek jsem taky jednou měla.. pusťte někoho k vašemu ntb, ať si přetáhne nějaké soubory na disk.. na co po jednom.. všech 50 naráz:D Ten konec mi přišel dost směšný... ti se tam radují nad sportovním utkáním, zatímco vůbec neví, že jim mohla hrozit smrt, kdyby ten satelit opravdu zasáhnul jadernou elektrárnu. Plný počet 5* (myslím, že o bravůrní animaci se ani bavit nemusím). (17.01.2014)