Hanna

Musica animata! Tak to si Wright sestavil perfektní obhajobu! Teď si proti němu nějakou chvíli netroufnu říct ani slovo. Myslela jsem si, že je to jen takový nějaký estéteček, ale tady si vyrobil takový pěkný žánrový chuchel, až mi srdce usedalo, myslím, že je celkem ostuda snažit se to vnímat jako akční béčko, na to je tam příliš smyslu pro humor - a všeho dalšího kurňa, vnímejte smysly a nikoli mozkem. Ale je možné, že jsem trochu víc intoxikovaná pohlcující formou, než by bylo vhodné, abych mohla úplně přesně pojmenovat, co jsem si vzala z obsahu a jestli si to vážně zaslouží zařadit do srdíčkových filmů. (16.09.2013)

Začína to tvrdým výcvikom, dobre sa to rozbieha, tvorcovia nás kŕmia dojmom "to najlepšie ešte len príde", vzniká tam celkom dobrá atmosféra... potom sa to z mne neznámeho dôvodu zmení na spoznávanie "krás" sveta, lacné teenagerské klišé ako napríklad dievčatká pod dekou, ktoré si dobre že neodprisahajú BFF, no proste úplne zabitý potenciál celého filmu... a hoci sa to ku koncu opäť zlepšilo, ten skvelý prvý dojem mi to už nevrátilo. Keby si ten film udržal úvodnú atmosféru až do konca, tak bez váhania dávam 5 hviezd. (18.07.2011)

Psycho. Fandové amerického velkostylu a pózerství nechť si pustí Bourna, či Mission Impossible 3. Jsou to podobně "kynetické" snímky, ale jsou přehledné, lineární a mnohem snáze uchopitelné. Hanna má problém, že je občas na hranici paranoidního thrilleru, který se dost často mění ve tvrdý akční snímek prokládaný scifi prvky. Je cítit britský feeling, který z duše nemám rád. (28.10.2011)

Tešila som sa na osviežujúcu akčnú delikatesu a dostala som mdlý, nevýrazný a nudný thriler. Jednou z najväčších hollywoodskych hlúpostí je dávať dobrodružný akčný námet do rúk komorným tvorcom a platí to aj obrátene. Od akčného filmu divák prirodzene očakáva pohotovosť a chytrosť, no melancholicky pohodená blonďavá hriva hlavnej hrdinky za asistencie wrigtovských "slnkových" predispozícií, ma nútila spomenúť si na romantickú Keiru Knightley, ktorú podobné slnečné svetlo ožiarilo v Pýche a predsudku. Týmto režisérovi posielam výslovnú žiadosť, aby natočil ďalšiu roztomilú kostýmovku, pretože to je jeho parketa a presadiť strhujúcu dynamiku a akčné tempo v hollywoodskom filme nedokáže. Tak nudný a zbytočný film, že ho z vôd ničotnosti vyťahuje akurát skvelá chemi-hudba a dobré herecké výkony. Dokonale to vystihol užívateľ verbal, s ktorým súhlasím snáď v každom jednom slove. (06.10.2011)

Po zhlédnutí Hanny jsem konečně pochopil, proč tolik holek miluje filmovou ságu Twilight. Kolem této ságy se toho hodně namluvilo a spousta lidí, hlavně chlapů, ji dost tvrdě poplivalo, nicméně podle mého je problém celé věci někde trochu jinde. Problém je čistě v tom, že kinematografie je mužský svět, kde většinu klíčových tvůrčích pozic jako režie, scénář, kamera, hudba nebo střih obstarávají v 90% případů muži (a to procento je asi ještě vyšší), tudíž i filmy samotné jsou ryze mužské, včetně ryze ženských žánrů jako romantické komedie, které zvláště dnes nabývají dosti cynického a sarkastického tvaru. Ženy jsou tak nuceny sledovat mužské filmy, mohli bychom říci po vzoru existencialistů, že jsou doslova „vrženy“ do mužského světa, do něhož se narodí a nemají moc možností, jak to změnit. Samozřejmě tyto mužské filmy mohou číst nějak podvratně a proti srsti, ale i to se po čase stane zbytečností, protože se na ně postupně adaptují a vůbec jim nepřijde nějak závadné, že vlastně sledují něco, co s jejich myšlením a viděním světa není tak úplně kompatibilní. Maximálně to nějak vnitřně tuší. Jenže občas nastane anomálie, doslova výbuch nečekaného, a na světě se zjeví ryze ženský film jako Twilight, kterému ženy logicky bezvýhradně podlehnou (na tom filmu, respektive sáze, sice taky dělali hlavně chlapi, nicméně minimálně autorka knihy a scénárista jsou ženy). Představme si obrácenou situaci: představme si svět, jemuž vládnou ženy, nějaký hybrid dívčí války a amazonek. V takovém světě by logicky i ryze mužské žánry jako akční filmy byly natáčeny z ženské perspektivy, a vypadaly by tudíž trochu jako Hanna, kde na místo konfrontace, deformace a fyzičnosti převládá tanec, pocity a neustálé a příznačné utíkání z této akce pryč. A teď si představme, že by se v takovém ženském světě čirou náhodou zjevil nějaký esenciálně mužský akčňák, konkrétní nebudu jmenovat, dosaďte si tam nějaký svůj oblíbený – nastalo by samozřejmě to, že bychom byli stejně nadšený a horlivý jako holky z Twilightu. (19.12.2011)