Babička Gógó

"Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává věci?" - "Alzheimer, babi, Alzheimer..." ___ O nepříjemných stavech - a to ne jen mysli šarmantní stařeny, ale též rejžovy portmonky, tedy toho, jenž je, jak jsem pochopil, projekci samotného Fridrikssona - trochu jinak; odlehčené a naturalistické zároveň, tak to snad umí pouze seveřané... 70% (05.03.2014)

Pre mňa je Mama Gogo filmom o kríze (pred)stredného veku. Režisér niekedy pred 40kou rieši problémy ako chorá mama, neúspešný film, vďaka ktorému má veľké dlhy, zlý vzťah jeho manželky so svokrou, ako zoberie manželka decko do školy, keď mu odtiahli auto a tak stále dokola. Film sa ale tvári, že je najmä o starobe a polemikou o kinematografii. Vlastne je tým všetkým. Čierny humor strieda melanchólia, sentiment a niekoľko dramatickejších momentov. Film ale vďaka všetkému spomenutému mohol a mal mať silnejší emocionálny dopad. Po Fridricksonnovej prednáške na VŠMU mi je jasné, že film má autobiografické črty, respektíve prostredníctvom režiséra predkladá vlastné názory. Len tu nesfilmoval bohužiaľ svoje mnohé vtipné historky s kamarátmi v alkoholickom rauši. (21.09.2016)

Mne to vychádza tak, že po filme Zimnica stratil Fridrik T. Fridriksson dych a stal sa z neho režisér priemeru. Mamu Gogo z tohto dôvodu vnímam ako osobnú apológiu (= obranu) tohto stavu, zapríčineného borením sa s nedostatkom peňazí, zadĺženosťou, chorou matkou a problémom ako tvoriť autenticky a pritom nezapadnúť do bahna popkultúry. Výsledkom je ale zase len priemerný film, nie úplne nevydarený, ale ani nejako zvlášť neobohacujúci, pričom v pamäti až na jeden-dva vtipy príliš dlho neostane. (31.05.2012)

Dlouho jsem z filmu necítil takovou depku, jako právě z tohodle kousku. Film jako takový úplně dopodrobna nepromítá Island a jejich zvláštní náturu. Spíše se zaměřuje na pocity ze situací, ke kterým se jednou dostane většina z nás. Proto se filmem prolíná tak neskutečná deprese. Každopádně ale musím uznat, že režisér to natočil hezky. Trošku se tady vypovídal z jednoho, pro něj určitě, dost těžkého období a zároveň nezapomněl ani na ty, co na islandský film koukají, aby si užili tu krásnou krajinu a ty neuvěřitelně osobité postavičky v ní. Babička Gogo je těžký film, rozhodně bych ho nedoporučoval všem. Ale v závěru určitě nezklame a dopoví své zodpovězené otázky, což je sympatické. Život totiž pluje rozbouřeným mořem neustále. Jednou je na vlně, jindy pod vlnou. Pokaždé se ale musí oklepat a jít dalším vlnám čelem. (28.02.2014)

Začátek vypadal dobře a těšil jsem se na sžíravou satiru na filmový průmysl. Bohužel jsem dostal něco úplně jinýho. Od tý chvíle, co matce diagnostikovali Alzheimera, šel režisér stranou a začalo se hrát na vážnější strunu. Nebylo to špatný a mělo to příjemnou melancholickou náladu, bylo to i hezky natočený, ale prostě ten příběh s tím filmem totálně vyšuměl. Byl nakonec nominován na Oscara? jak dopadl režisér? To se bohužel nedozvíme a je to škoda. I ta linie se zjevujícím se duchem manžela mi přišla zbytečná. Kjeld v hlavní roli je ale famózní a dost to drží. Přináší humor i tragiku a hlavně díky ní má tenhle film smysl. Gudnason je taky fajn, ale v polovině filmu ustupuje do pozadí a už moc nemá co hrát. Sem tam je to dost chaotický, že se člověk trochu ztrácí, ale herci to udrží lehce nad průměrem. Bodíky přidává hezká hudba, kamera a celková atmosféra. 60% (23.03.2011)