Voda pro slony

Atraktivní prostředí nepřekryje fádnost příběhu, stejně jako jména hlavních protagonistů nezakryjí nefungující chemii mezi nimi. Co zbývá? Pohled do světa cirkusu, který může například Carnivalu závidět prakticky všechno. Francisi, tady si mrhal talentem asi jako Christopher Waltz šampaňským v závěru filmu. PS: ten řetězec náhod se těžko odpouští... (18.12.2011)

Francis Lawrence ukazuje, kterak uchopit profláknutý příběh, zabalit jej do krásného obalu a převázat stužkou tak poutavou, až se dotýká lidských emocí. Voda pro slony není filmem, který by byl zajímavý svou zápletkou či pointou, nýbrž zpracováním jednotlivých scén jdoucích za sebou s jasným atakem na diváka. Těžko se to popisuje, ale z plátna jakoby se na začátku vynořila ruka a vtáhla vás do příběhu. Snažím se pochopit názory, které tu říkají, že se jedná o další zbytečnou variaci již tolikrát zahraného, ovšem sám disponuji odlišným pohledem. A ten mi říká, že ve svém žánru je Voda pro slony extratřídou, od které by se ostatní mohli učit. Samozřejmě, řeč je potřeba stočit také k hlavním protagonistům. Christoph Waltz je předurčen k rolím zákeřných padouchů, jeho výkon mi našeptává něco o další možné nominaci na jisté ocenění. Reese Witherspoon zraje do krásy každou svou rolí, s elegancí zvládla zamaskovat desetiletý věkový rozdíl mezi ní a Robertem Pattinsonem. No a právě Pattinson je asi tím největším tématem. On už ve filmu Remember me naznačil, že by snad i mohl umět hrát. A zde se projevil na plné obrátky. Jistě, občas v jeho pohledu jsou zřejmé odkazy na tolikrát omílané Stmívání, jenže za to Robert nemůže. My všichni se musíme vyrovnat s tím, že Robert Pattinson bude navždy spojován s tím, jehož kariéru nastartovala pubertální srágora, a přes tuto skutečnost se naučit nahlížet na jeho další herecké počiny bez předsudků. A učiníme-li tak u Vody pro slony, je na místě konstatování, že zahrál skvěle! Pokud toužíte ještě po jednom lákadle či argumentu, napíšu stroze; James Newton Howard. Jeho hudba má úděl státi se nezapomenutelnou. (24.05.2011)

Jacobova oslava rozpravania a dolezitosti pribehu nema sikovnost rozvrstvenia strategickych momentov v deji a emocnu silu pribehu Rose z prvej a jedinej plavby Titanicu. Rovnako ani chemia medzi Robertom a Reese nema to spravne iskrivo-osudove skupenstvo kvality, akou disponoval zivelny vztah postav Lea a Kate. Napriek tomu, film ponuka zopar lepsich momentov, v ktorych onu nehmatatelne pritazlivu magickost "klasickeho pristupu" mozno aspon na chvilu vycitit, hoc sa nemozem zbavit pocitu ze vysledny film je len torzo zo sirsie koncipovaneho rozpravania. (10.05.2011)

Francis Lawrence vizuelně umí, což potvrdil v předchozích filmech. Přesně na to sází i v tomto příběhu, byť poněkud scénáristicky prázdnějším. Jednoduchá zakázaná lovestory situovaná do doby prohibice odehrávající se v cirkusovém prostředí přesto má něco do sebe. Rozhodně mě neuchvátil svět šapitó nebo přestárlá slonice, která je nevinnou hrdinkou vyprávění, ale režisérovo charisma poctivě odvyprávět sebebanálnější story. A stejně tak potěšil trojlístek Pattinson/Witherspoon/Waltz. (01.05.2012)

Jedna žena a dva muži. Jeden ji miluje, druhý ji vlastní a o tom, jak to dopadne patrně nepochybuje nikdo, kdo viděl nejméně 999 z 1001 filmů, které musíte vidět než umřete. Ač proti romantice obvykle nic nemám, tak pro mne byly zamilované pohledy příliš zoufalé, cirkusové prostředí nedokázalo zcela využít svůj potenciál a ani tradičně skvělý Herr Walz mne tentokrát nedokázal odtrhnout od zaujetí myšlenkou, že jsem si stačil najít dost prostoru pro nudu. (06.07.2012)