poster

...a Bůh stvořil ženu

  • Francie

    Et Dieu... créa la femme

  • Itálie

    E Dio creò la donna

    (Itálie)
  • Itálie

    Piace a troppi

    (Itálie)
  • slovenský

    ...a Boh stvoril ženu

  • anglický

    ...And God Created Woman

  • anglický

    And Woman... Was Created

Drama

Francie / Itálie, 1956, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Superpero
    ****

    I dnes je ten film zábavný hlavně díky fešný Brigitte Bardot a v roce 1956 to musela bejt ultra novátroská bomba.(11.9.2005)

  • kyselina
    ***

    BB je úžasná a okouzlující a to je jediná vyčnívající deviza filmu. Nic na něm není špatného, ale nic taky nedosahuje aspoň lehké nadprůměrnosti.(15.5.2007)

  • nascendi
    ***

    Nezaujíma ma, ako tento film pôsobil na divákov v čase jeho premiéry, nezaujíma ma, ako sa zmenili kritériá ženskej krásy po 60 rokoch, nezaujíma ma príbeh filmu ani jeho filmárske kvality. Zaujíma ma iba to, že Brigite Bardot bola nadčasovo krásna a Roger Vadim si ju nielen vzal za manželku, ale ju aj ukázal svetu, keď bola v najlepšej forme. Boh stvoril ženu a Vadim Bardotovú.(13.10.2015)

  • Fingon
    ***

    Film jednoznačně staví na půvabu hlavní představitelky. V mnoha scénách hraje nahá, ale rafinované skrývání jejího těla působí mnohem smyslněji, než kdyby byla přímo ukázána.(15.9.2005)

  • sportovec
    *****

    Ve své době odvážný a průrazný snímek, jdoucí velkoryse za hranice běžné a tehdy až dusivé v tomto případě katolické prudérie. Doba, kdy plnoletost nastávala ukončeným 21. rokem života, je dnes stejně nepředstavitelná jako potvrzení lékaře o nenarušeném panenství, vyžádaném místně příslušným biskupstvím. Brigitte Bardotová, zápolící se svou krásou a pubertou se dostává do soukolí, která znají jen tzv. krásné ženy. Oddává se své bouřlivé smyslnosti, ale zcela postrádá schopnost jejího spekulativního pekuniárního zhodnocení, ačkoliv ji v tehdy zapadlém Saint-Tropez má doslova na talíři. Že ve filmu zahajuje svou dráhu jiná mimořádná osobnost francouzské a světové kinematografie hraného filmu, Jean-Louis Trintignant, jakoby míjela všechny komentátory tohoto filmu. Mladík, který se rve o svůj cit, a postupně tak ke zralosti přivádí nejen sebe, ale i svou ženu, která mu tak trochu nečekaně spadla z nebes k nohám, si vede překvapivě zrale a mužně. Ano, i v této době se dospívalo ještě rychle, rozhodně dříve a rychleji než dnes. Závěrečná scéna, v níž vrací svou dívčí ženu do skutečnosti, je triviální jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to vítězství mládí a zodpovědnosti nad plochou konvencí, kalkulujícím ideálem žití i nejstarším bratrem, který naopak v této situaci lidsky i rodinně fatálně selhal. Vadimův film je poprávu považován za jeden z důležitých kaménků laviny-vlny rodící se moderní kinematografie hraného filmu, vlny, která nás dělí od někdejšího sentimentalizujícího zvukového filmu třicátých a čtyřicátých let minulého století.(29.12.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace