...a Bůh stvořil ženu

Film o jednej žene, s jednou ženou a pre jednu ženu, s príbehom tak prostučkým a nicotným, až to miestami pobavilo. Bez B. Bardot by tento snímok už dávno ležal zapadnutý pod metrovou vrstvou prachu niekde v zabudnutom filmovom archíve. Na druhú stranu ale treba povedať, že v tej dobe bolo plno aj krajších herečiek, pričom z jej niektorých "dráždivých" kúskov čoby kačičkovej femme fatale a zvodkyni mužov mi bolo trápne, no ale uznávam... v čase všeobecnej prudérnosti to mužskému publiku mohlo popliesť hlavu, v súčasnosti sa už na tom dá len s blahosklonným úsmevom a so zdvihnutou obrvou pousmiať. 50/100 (13.04.2016)

Drama o krásné ženě (mladičká a svůdná Brigitt Bardot), která dokáže pořádně zamotat hlavu nejednomu muži a o tom, jaký pohled měli filmaři na ženu v padesátých letech (ukaž sílu a žena se podvolí). Nikterak zajímavý snímek trpí pomalým tempem, neboť téměř nemá co vyprávět a jen Brigitte Bardot udržuje stálou divákovu pozornost. (05.10.2006)

Pěkně vystavěný příběh, který má dymaniku, erotiku, půvab i dobře napsané a zahrané vedlejší postavy. Brigittino živočišné ženství srší energií a má svou přitažlivost i pro ženské publikum.                                                                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Filmy o dětech mi nevadí - horší je, když se jako rozmazleně děcko chová dospělá hlavní hrdinka, která k mé smůle navíc po celou stopáž filmu skoro nezlezla z plátna. Nejparadoxnější na tom všem je, že jakkoliv se Bardotka chová na oko jako svobodomyslná a nespoutaná žena, celou dobu slouží výhradně jako prázdný sexuální objekt pro ostatní postavy i pro diváka. Sice nejsem nějakým skalním fanouškem feministické teorie filmu, ale v tomto případě je hlavní ženská role skutečně degradující. Zvláště když to srovnám třeba s tím, jaké mnohovrstevnaté a zajímavé postavy dokázal vytvořit třeba takový Bergman se svými dvorními herečkami jen o pár let později... (16.12.2018)

Od tohoto filmu jsem neměl veliké očekávání a příjemně překvapil. Čekal jsem lacinou romantiku s prezentací tělesných předností slavné BB. Ty ženské vnady tam byly, ale kupodivu příběh byl vážný. Člověk tak mohl sledovat, že mít pěkný vzhled a líbit se, je kolikrát pro ženu zničující. A to ne jen pro ní, ale i přátele, široké okolí a rodinu. Když Michele požádal svůdnou Juliette o ruku a ona souhlasila, hned v tom byl cítit malér a film byl od té chvíle vlastně jen napínavé očekávání neodvratného. Takovou čertici nemohl Michele nikdy uhlídat a nutno dodat, že ona sebe taky ne. Přemíra její sexuality dávala od začátku vědět, že nemůže být ženou jednoho muže. Její nespoutanost a drzost od začátku nabourávala možnosti rodinné idylky a kontrastovala se stereotypním životem v zajetých kolejích puritánské společnosti. Překvapivý závěr, kdy dovršení konečné tragédie odvrátil člověk, od kterého bychom to čekali asi nejméně, je jednoznačné plus a skvělé zakončení. Eric Carradin jediný znal celé pozadí věci. Ačkoli se profiloval v ději od začátku jako jednoznačný „záporák“, cosi se v něm pohnulo. On jediný mohl pochopit situaci a střízlivě ji vyhodnotit. Snad konečně pocítil vlastní vinu a svým konečným činem se pokusil napravit, co spáchal. Tento film se stal po právu legendou. Není to jen přelomový snímek pro Brigitte Bardot, ale i filmová revoluce v náhledu na ženskou sexualitu. 78% (14.01.2011)