Faraon

Jak tohle natáčeli zrovna Poláci a kde proboha? Aha, Uzbekistán to jistí. Základní kostým - natřít ksicht a tělo šedou. Problémem Faraona není nic jiného víc než stopáž. Jako výpravný příběh neuspěje tak jak by chtěl, jako historický epos je příliš mělký a zabírá krátké časové období, jako napínavý film nemá čím napínat. Pokud se nenatáčelo v teplých krajích, motivaci pánů Jerzyho a dalších nechápu. Erotika sice krátká, ale vítaná. (22.08.2018)

Na detail sústredená, no neokázalá výprava dodáva Faraónovi punc civilnosti, v rámci žánru skutočne zriedkavej, robí ho bezprostrednejším, pravdivejším. Skôr než s okázalým, alibistickým gestom vo veľkom štýle tu máme čo dočinenia s až trýznivo smutným povzdychom nad tým, čo v človeku vždy bolo, stále je a asi aj navždy zostane... A to je dobre (nie to o človeku, ale to, že to tak natočili). (02.11.2006)

Prusovo dílo jsem bohužel nečetla, ale příběh mladého pokrokového faraóna se mi líbil. Je to též film o střetu světské a církevní moci, kdy klér přerůstá panovníkovi přes hlavu a ten řekne dost. Film má skvělou výpravu, ale i obsazení. Jerzy Zelnik jako mladý faraón Ramses i jeho dvě milenky, židovská a asyrská, se ke svým rolím velmi hodí. (16.05.2020)

Nečekaně dobré dílo z odlehlého úseku staroegyptských dějin (zhruba přelom XX. a XXI. dynastie v samém závěru Nové říše, tj. zhruba kolem roku 1100 př. n.l.) viditelně převyšuje nikterak špatnou literární předlohu. Skutečnost, že o této době toho mnoho známo není (alespoň podle mně dostupných informací) umožňuje velmi volné fabulace, které jdou svým vyzněním za statický rámec a vlastně i obsah staroegyptských dějin. Hlavní hrdina jakoby nesl některé rysy jiného, málo známého faraóna Achnatona ze 14. století př. nl. Co je ovšem skvěle postiženo, to je výpravnost důsledně rekonstruující staroegyptslý svět. Zpřítomnění děje, které je tím umožněno, vtahuje diváka maximální měrou do filmu a vnuká mu pocit, jakoby sám byl spoluaktérem. Je to výpravné, a není to Holywood, je to nápadité, a proto jakoby to nebylo standardně americké. Ale ať už je to, jaké chce, je to zajímavé, poutavé a diváka po zásluze přitahující. (28.08.2007)

Velkolepá adaptace slavného Prusova románu. Nominace na Oscara, Cannes… Mladý Ramses XIII je připravován jako princ pro budoucí léta své vlády. Zatím ještě jeho otec žije, ale je nemocný. Egyptu vládnou kněží. Oslnivým způsobem vypravený film z období 11. st. př. n. l. zaznamenává přelomové roky fiktivních pokračovatelů 20. dynastie. A stejně jako Prus skládá síť mocenské hry každou další kapitolou ve své knize, Kawalerowicz toto ještě efektněji předkládá filmovým divákům. Hra barev s důrazem na zlatou jako pouštní písek nebo zlatý poklad bohů a modrou jako nekonečné bezmračné nebe v krajině věčného Nilu, je šachovnicí pro ostrou politickou hru. Takovou, jakou byla aktuální na konci Nového království, za Prusových časů, i v naší současnosti. Na plátně to musí být něco úžasného. A osobně mám životní úspěch z toho, že jsem nejen našla velký příběh ze starověkého Egypta, který nebyl rozmělněn styky s Helény - a co je nejdůležitější, po dvaceti letech, kdy jsem Prusovou knihou byla hypnotizována, mám konečně rozečteno. Kawalerowicz všechny obavy zlomil. (02.01.2012)