Tah pěšcem

Občas aj ľudia ako Zwick si potrebujú odpočať a natočiť niečo komorné, hĺbavé a bez akcie. šach je na to ako stvorený. Ešte keď sa k tomu pridá skutočná udalosť, stred Východu a Západu a skvelé obsadenie, nemôže to dopadnúť zle. Rozbor jedného z najväčších šachistov, sonda do jeho hlavy, myslenie a to všetko na pozadí zisku titulu a snahy byť najlepším. Maguire to hraje skvelo a zvláda vyhrotené situácie. Zvyšok mu tam robí len komparz a štatistov. 3 z 5 (28.05.2016)

Další "šachový film" a další, z šachového pohledu, blbost skoro po všech stránkách. Vypisovat je nebudu, k ničemu to není, jen pro kohokoliv, kdo si s šachovnicí tyká a dokáže odehrát partii naslepo, doporučuji o tomto filmu ani na okamžik neuvažovat, není to film pro vás. Pokud jde o faktickou stránku věci, i tam film dostává řádně na frak a kohokoliv šachové historie znalého nakrkne. Pokud jde o film samotný, ani zde se nemá Tah pěšcem (v originálně Oběť pěšce) čím chlubit. Na rozdíl třeba od Rivalů, kteří si taky s fakty a reáliemi příliš hlavu nedělají, ale jako film nabídnou poměrně slušnou podívanou, zde ta podívaná prostě chybí a není zde nic, opravdu nic, čím by snímek zaujal. Možná tak excentričnost a pošukanost hlavní postavy (průměrný Maguire) může někoho zaujmout, ale to je na dvouhodinový film dost málo. Kromě toho je ta excentričnost a pošukanost hnaná do extrému, protože tak jako ve filmu se Fischer nechoval (o čemž svědčí jak dokumenty o Fischerovi a o zápasu samotném, tak spousta šachové literatury). V žánru filmového šachu doporučuji zatím jediný opravdu kvalitní šachový film Grossmejster (SSSR, 1972) u kterého jsem jako hodně slušný šachista neviděl na šachovnici to, co bych při své úrovni vidět neměl (závěrečná vítězná kombinace), což od filmu z velmistrovského prostředí očekávám. I bez těchto chyb bych hodnotil film jako velmi slabý. (29.04.2017)

Nemyslel som, že to je možné, ale dá sa to. Naozaj je možné natočiť film o hraní šachu, ktorý je napínavý. A možno by sa to zaobišlo aj bez tej politiky a radšej mohlo zostať viac času skutočným šachom. Totiž nič o tom, ako na tom súperi počas hry sú, som sa dozvedieť nemohol, nikto nič nevysvetlil, a pohľady na šachovnicu sú vždy také, že celú situáciu nevidno. Škoda, ak by to nebol film skôr pre šachových analfabetov, mohlo to byť za štyri hviezdy. –––– Šachy jsou bláznivý svět. Víte, tohle se stává jednou za 500 let. Velmistři sledují, jak Bobby hraje, a mají slzy v očích. –––– Vychází to z mé židle. Chci tu židli nechat zrőngenovat. (28.10.2016)

Jsem vůbec netušil, že to byl takovej protiva. Tyhle životopisný komorní dramata bejvaj dost na jedno brdo a bohužel ani tohle ničim nevyčnívá. Jasný, je těžký tady těžit z ústředního tematu - asi těžko rejža zabere šachovnici minutovym záběrem, aby si mohl každej gík (divák) zanalyzovat hru a pobavit se situací, kterou zrovna dva brejlouni u stolu řeší. Možná by neuškodilo teda nějaký Tobeyho hysteráky (výkon dobrej) nahradit propracovanějším pohledem do politickýho pozadí. #zaVšechnoMůžeRuskoAŽidi (65%) (12.02.2018)

Parafráze na jeden velmi vtipný meme říká, že největší problém s šachy může pocítit člověk, když si uvědomí, že šachům se věnují stovky let stovky lidí s mnohem větším IQ, kteří je tisíce hodin studují a studují. Když proti nim vytáhnete někde pěšcem, konstatují: "Ááá, bulharské salto." Když jim seberete koně střelcem, zahlásí: "Au, začátečnická chyba, takhle zahrát francouzskou variaci na Belkovičovu ponožku. Ve 37. tahu jasný mat." A Bobby Fischer byl ještě dál, tak o tři parníky, nedostižitelný génius a naprosto nesnesitelný blázen najednou. Tenhle film vypráví celkem známou historii islandského klání, které mělo světový, a to herní i geopolitický, význam samo o sobě. Chce zároveň ilustrovat nesmírně komplikovanou a šílenou mysl a osobnost R. J. F., který měl přinést USA slávu v době těsně poté, co v USA vypukla aféra Watergate a Nixon vedl jinou paralelní politickou "šachovou partii", a to s novináři z The Washington Post. Maguire se snaží podivínství a aroganci Fishera nějak zobrazit, ale zároveň z něj čiší jakýsi zvláštní druh občasné roztomilosti, který z pravého šachisty dle mého názoru moc nečišel. A ačkoli Bobbyho jako šachistu nesmírně obdivuji, lidsky to byla asi neuvěřitelná osina v zadnici (přestože někdy vtipná), která zavdává tomu, že člověk soucítí se Spasským, Sovětem, čemuž napomáhá i sympatický výkon Lieva Schreibera. (04.09.2022)