Soylent Green

Nadčasový námet, tak aktuálny v dnešnej dobe plnej náhrad, stabilizátorov, umelých príchutí a syntetických jedál, kde nemáme poňatia, z čoho je vlastne to naše jedlo vyrobené. Bohužiaľ to všetko ide do úzadia kvôli slabej detektívnej zápletke, ktorá miesto toho, aby rozvíjala námet, iba oddaľuje rozlúštenie záhady, ktorá je jasná už po pár minútach. Rovnako je škoda nízkeho rozpočtu. Futuristických scén je tu minimum a väčšina filmu sa odohráva na špinavých predmestiach New Yorku. (01.05.2013)

Moc dobrého toho v Soylent greenu není. Není to vina filmu. Důležitým faktorem tohoto snímku je hloubka poselství a letmá filozofie o tom, kam člověk může zajít, aby nakrmil ostatní lidi. Snímek se točí okolo detektiva, který se přes vraždu významné osobnosti postupem času dostane až ke zdroji jediného jídla pro masy lidí, kterými je přeplněný svět, Soylent. Ten má různé barvy, ale ve filmu jde hlavně o Soylent green, který by měl být potravinovým vrcholem a o němž nikdo pořádně neví z čeho se vyrábí. Hrůzostrašné zjištění je již od půlky filmu dost patrné a proto nikoho nepřekvapí, ale jsou spíše důležité otázky zda je to správné a zda je to morální. (21.09.2007)

SF, kterýmu nejde o triky ani akčnost, ale spíš o myšlenku a pointu a varování. Takto bych v kostce shrnul první dojem. Vyšetřování, které je hlavní nosnou linií příběhu je dost odfláknuté, ale prostředí postapokalyptického světa (a přelidnění je apokalypsa) je ukázáno hezky. Na postkatastrofických scifárnách miluju nejvíc to vykreslení světa, vztahů a chování v něm, co je a co není normální (protože to se od našich dnešních měřítek velmi liší). Jde mi o životnost a reálnost prostředí. Pointa je sice odhadnutelná už od poloviny, ale to vůbec nevadí. Herci jsou staří praktici, režisér taky není nováček a i když film rozhodně není akční ani co by se za nehet vešlo, je zábavný. Tedy takto. Bude vás bavit, pokud máte rádi i látku na přemýšlení v SF příbězích a nevadí vám, že tam nevystupují žádní emzáci, žádný superstroje, žádný lasery ani nic dalšího z podobných rekvizit. Pokud by lidská populace stoupla na těch ve snímku avizovaných 25-30 miliard (podle toho, že tam je v New Yorku 40 milionů lidí, dnes jich je v NY nějakých 8) vypadalo by to asi hodně podobně. Zásoby ropy se tenčí a ve chvíli, kdy ropa dojde, zhroutí se náš svět. Nebudou lítat letadla, vesmírný lodě, auta, nebude energie z generátorů. Naše planeta dokáže uživit prý maximálně 10 miliard lidí. Každej nad ten počet už bude muset být zabit, jinak se zhroutí celá "civilizace" a budou hladovět všichni. Takže plánované rodičovství a povolení mít děti se stane realitou dne, jídlo bude vzácnější než zlato a sladká voda se vyrovná diamantům. Pokud vědci nevymyslí nějakou náhražku přírodních zdrojů, jako třeba nějaké rychlerostoucí kvasinky připomínající sojové maso nebo i ten Soylent Green, mohl by klidně následovat svět Šíleného Maxe. (15.07.2006)

Povedená kriminálka s lehkým náznakem sci-fi (což způsobuje vlastně jen to, že se film odehrává v roce 2022, jinak tam není jediný vědeckofantastický prvek), nutno říct, že je to kriminálka slušná. Předně se Zelený soylent se odehrává ve velmi zábavném prostředí distopické budoucnosti, které se podařilo vyhnout se kopírování 1984 a dokonce neobsahovat ani obvod kyberpunku, ale předkládá prostou a krásnou budoucnost plnou průmyslově vyráběného želé, nedostatku vody a plnou hezkých dívek, vydělávajících si na amarouny nájemnou děvkózností. Tohle bohatě vyváží fakt, že kriminální případ není nijak zvlášť promakaný (i episody komisaře Rexe v důchodu mají propracovanější vyšetřování) a hlavní pointa je předvídatelná. Navíc, Übermensch Heston v hlavní roli.. Povedené, milá vesmírná vydro chapadlatá, povedené. "Dobře, tak vajíčka, k čemu taky jahody, kurník!" (14.02.2015)

Harry Harrison by myslím mohl být spokojen - atmosféru skomírajícího lidstva, které přelidnilo a zcela vysálo matičku Zemi, se Richardu Flesicherovi povedlo vystihnout skvěle. Je to až kruté, sledovat jak se na klinice eutanázie budoucí nebožtíci loučí se světem záběry na přírodu, kterou si někteří z nich ještě pamatují z dětství, ale která je nenávratně pryč. Jinak příběhově - jasně tušíte, jak to celé je, tudíž není moc o co stát, takže za detektivku bych Soylent Green rozhodně neoznačil. Hlavní deviza tkví v přesvědčivém vykreslení ubíjející reality hroutícího se světa, kterou nejlépe předávají Edward G. Robinson (mimochodem toto je jeho poslední film) a strážci vědění z Archivu. Přece jenom Heston je tu za drsňáka, byť i z něj je postupem děje cítit vědomí, že si možná ukousl trochu moc velké sousto. Nebula i Saturn pro Soylent Green byly rozhodně zasloužené, ale nejde si nepřiznat, že dnes už by takovýto film těžko obstál. Na druhou stranu, ta zhruba hodina a půl uběhla jako nic, takže ode mě tomuhle nepříjemnému obrazu naší možné budoucnosti půjde 70%. (18.06.2020)