Zabil jsem svou matku

Ještě se z toho vzpamatovávám. Na dnešních Mezipatrech jsem viděl absolutní skvost - tenhle film. Natočil ho teprve tehdy 19letý režisér Xavier Dolan jako svůj debut, ale úplně mě až šokovalo, jak je ten snímek naprosto vyzrálý. Neuvěřitelně silnej scénář a perfektní dialogy způsobily, že všechno ostatní, co jsem na Mezipatrech viděl, je zadupáno do země. Ten vztah mezi synem (hrál ho právě Dolan) a jeho filmvou matkou je něco geniálního. Tohle prostě musel napsat sám život. tohle si jen tak někdo vymyslet nemohl. Jestli budou takové i jeho Imaginární lásky, tak tenhle člověk poputuje do mé topky. Zabil jem svou matku - to musí vidět každý z vás. (16.11.2010)

„Jestlipak nějaký kluk takhle mluví s matkou?“ - „A kolik matek vychovává své děti jako ty?“ Jakožto dosud neznalý Dolanovy tvorby jsem si pro seznámení zvolil hned jeho prvotinu. Jde o náročnou, záměrně emočně přepjatou podívanou, která mě ale bavila a dráždila (v kladném i záporném slova smyslu). Středobodem všeho je vztah syna a matky. Jeho vyhrocenost naznačí již konflikt v autě a divák se pozvolna dozvídá důvody. Najít si cestu k oběma je obtížné, jde o velkou výzvu. Postupně se ukazuje, že synova horkokrevnost a teatrálnost (před jeho temperamentem by se i Ital zastyděl), v mnohém odráží právě jeho rodičku. Film nabízí spoustu až patologických momentů, kdy nechápete tu syna, jindy zas matku, ale vždy následuje taková situace, kdy až překvapeně porozumíte oběma (a to ať už máte vztah s vlastní matkou jakýkoliv). Dost sebevědomý debut, který mě motivuje k tomu, abych od tvůrce v budoucnu zkusil další kousek, tentokrát to bude za solidní 4*. „Co bys dělala, kdybych dneska zhebnul?!“ - „Zítra bych umřela...“ (21.04.2019)

Konečne hmatateľný filmový tvar...o dospievaní, vzťahu matka-syn a homosexualite. Kompozične vymakaný, rozprávaním neokázalý a intenzívne emócie dolujúci. Rozhovory/hádky nezaobalené do škrobenosti, maximálna citlivosť pri konfrontácií rozličných vyjadrovacích prostriedkov a spaľujúce verše z druhého plánu. A koniec? Nemohol byť krajší. (19.03.2013)

Na snímku je znát určitá nevyzrálost a z toho pramenící skutečnost, že Dolan ještě stále neměl v hlavě urovnány příčiny a následky svého vztahu s matkou a tudíž je neuměl ani pojmenovat a plnohodnotně převést na plátno, ačkoli se při svém mládí hodně snažil. Možná se mýlím a neuspořádanost jeho myšlenek je záměrem, pak ale film nemá téměř žádnou výpovědní hodnotu, snad jen, že čím jsme labilnější, tím větší spratky vychováváme a naše vystupování se tak odráží v potomstvu téměř zrcadlově (Hubert při hádkách vyjížděl úplně stejně, jako jeho matka). V jádru nebyla Dolanova zpověď nezajímavá, přesto bude jen další z řady průměrných variací na stejné téma a v mých vzpomínkách se vynoří pouze v podobě úvodního citátu Guy de Maupassanta. (05.12.2012)

Vkusná kamera, a střih. Název je trošku nefér, člověk za ním nečeká mírné drama o dospívajícím klukovi a rochu hysterické matce. I tak se zpočátku na film dívá docela příjemně, ovšem posléze se motivy už jen opakují, až jsem ke konci začínal mít dojem, že režisér trošku nevěděl, co s tím dál, a začal se utíkat k samoúčelným hrám se snovými obrázky, které už neposouvaly nikam nic. Nicméně vzhledm k jeho věku je člověk tolerantnější. (15.07.2011)