Jsem číslo čtyři

Romantická báchorka pro teenagery se sci-fi nádechem, který vůbec nefunguje. Ono by to možná fungovalo, kdyby se nad tím dějem tvůrci alespoň trochu zamysleli a dali si trochu práci s dialogy a určitými scénami. Ten příběh je prostě hrozně povrchní a chvílemi hloupý. Akční scény byly někdy až moc ujeté. 50% (22.05.2011)

Tak sci fi akcia pre mladých sa nakoniec môže celkom aj vydariť. Pre mňa stráviteľné, dej nestagnuje, beží to plynule, nemá to dementnú pointu. Miestami dokonca dosť vtipné. Mnohokrát chválený režisér Caruso to s podobnými filmami veľmi dobre vie a nesklamal ani tentokrát. Ten námet láska a sci- fi myslím dosť pramení zo Smallville. (22.07.2016)

Jumperové uměli skákat, takže po nich šli, hlavně teda po tom co vypadal jak mladej Skywalker a za ním si to baletil Billy Elliot. Tihle pubertální x-meni si uměj po návratu z hospody posvítit na klíčovou dirku vlastníma rukama a sem tam maj i jiné lehce nadlidské schopnosti, takže po nich jdou, hlavně teda po tom co vypadá jak Stormbreaker a ještě ho hlídá samotný Hitman. Celý je to ale tak nudně slátaný, jako by Jumper navštívil střední školu Twilightskou a nebýt toho celkem solidního boje o přežití na konci filmu, unudím se k smrti. Za ten konec bych málem dala i tři hvězdy, to by ale nesmělo být toho, že hlavního hrdinu celou dobu pronásledujou tři šmejdi z vesmíru a když ho najdou, je jich najednou celej štrůdl a koukat na to jak proti sobě v láskyplném shledání rozjížděj laserový paintball alá klaďasové modrá, záporáci červená, je taky docela pruda. (30.08.2011)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)

Unylost hlavního představitele vyrovnává sympatický Timothy Olyphant, kterého mám čím dál tím radši a na Diannu se dobře kouká. Tvůrci se očividně zabývali myšlenkou na stvoření nové "teen-fantasy" série, ale podle tržeb se jí takřka určitě nedočkáme. A vlastně ani žádná škoda. Nicméně jako oddychová jednohubka nepůsobí "čtyřka" špatně... (17.06.2011)