Meluzína

Pohádka, která mě příliš nezaujala. A to ani příběhem, který mi dost připomínal pohádku "Růžový květ" (možná mají obě televizní pohádky stejný zdroj inspirace), ani zpracováním (nelíbily se mi např. kostýmy ani obrovská jabloň - už jste někdy takovou viděli?, herecké výkony taky nevýrazné). Na druhou stranu ani neurazila a v neděli po obědě bych se klidně zase podívala... (27.05.2013)

Poetická a velmi pomalá pohádka, která je ve své podstatě o ničem. Mladý muž žije s maminkou v chaloupce. Místo chození za děvčaty vyhlíží z okna, až jednou spatří tančit pod jabloní Meluzínu. Osloví ji, zda by nechtěla s ním žít a ona že ano. Má jedinou podmínku - jednou za rok na konci podzimu na jediný den odejde a mladík ji nesmí hledat. Hned však po prvním roku na podzim slovo poruší a vydá se ji hledat. A tak ji ztratí. Ale protože ji má rád, vydá se ji hledat. Po roce ji najde a díky jablíčku ji získá zpět. Nebýt hezké nálady, krátké stopáže a sympatického Luťanského, nestálo by to zato. Ale tak to je průměr, který sice dnešní děti vůbec nezaujme, ale zkušenému pohádkovému divákovi se to může líbit. (05.03.2017)

Takový TV pohádkový průměr, ani blbé, ani neurazí, snad jen ty maminčiny promluvy, aby se synek už koukal oženit, mohly být kratší neb jich mohlo být krapet míň - osobně bych na truc zůstal starým mládencem. Pak zde máme oslavu konce podzimu, přírody, trochu pohanské poetiky, tradiční nedodržení slova, trest, hledání, nalezení, odpuštění, ale to už jsou křesťanské vlivy. Herci hrají uměřeně, je to krátké, hudba a písničky také nijak moc neruší, což je u Otmara Máchy co říct. Jo, a líbí se mi to poselství, že některá tajemství by měla zůstat skryta, protože jejich odhalení nikomu nic dobrého nepřinese. (12.10.2018)

Vojta kouká doma do průvanu a tak se mu v tom zalíbilo, že se s průvanem oženil. Skutečnost, že Meluzína je tu sestra Větru podobným úvahám nahrává. Je mnoho pohádek, kde se někdo zamiluje do dívky, se kterou si nevyměnil ani pozdrav, jen na základě toho, že někde na louce tančila a dobře u toho vypadala. Pravda, hodně vysvětluje Vojtův povzdech na adresu nevěsty, kterou mu dohazuje maminka, "hezká není a hodná? to už vůbec ne", jenže o tom, jaká je ta holka tančící, ví taky starou belu. Co kdyby mu pod stromem tančil masový vrah, že jo? Tentokrát je tedy, k Vojtově i divákově úlevě, víla hodná a protože pohádka zůstává pohádkou, tak i když Vojta nezvládne, jako v pohádkách nikdy nikdo, tu jedinou zkoušku, tragédie se nekoná. Jablko tu slouží místo kompasu ... tak tuhle metaforu taky nechápu. (02.02.2014)

Nostalgická a melancholická pohádka... Krásná hudba, hodná babička Havelková, fešný Luťanský, půvabná Meluzína Vitanovská a Král větru Přeučil je k sežrání... A do 34 minut se vejde všechno, co má správná pohádka mít... Na těchto studiových pohádkách jsem vyrůstala - a dodnes mám pocit, že jim ty moderní slátaniny s dokonalými triky, výpravou a lokacemi nesahají ani po kotníky, i když jsou několikrát delší... (12.01.2019)