To

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)

Jako mysteriózní thriller dobrý, ale hororem bych to opravdu nenazývala... Říká mimochodem někdo, kdo na podobné filmy nekouká, protože je srab. A já se obvykle nerada bojím. Obrovský hype okolo filmu mne ale neponechal chladnou a tak jsem tomu dala šanci. Je to vlastně zvláštní, protože mne klauni opravdu děsí, ale tady jsem se nebála ani jednou! Nicméně mne zaujal příběh a dětští herci. (24.09.2017)

Líbilo se mi snad vše - od skvěle vybraných a také hrajících dětských herců přes naprosto šíleného Pennywise, ze kterého opravdu šla nevýslovná hrůza (Tim Curry promine, ale jeho variace na Freddyho Kruegera to tady zkrátka prohrává), po scénář, jenž sice oproti předloze leccos změnil, ale změnil to mazaně a je jí stále věrný. Podobným způsobem si zatím se Stephenem Kingem poradil snad jen Stanley Kubrick. To je mnohem více než náplast za Temnou věž, To je prostě skvělý staromódní horor a já se nemůžu dočkat jeho druhé kapitoly. (13.09.2017)

Zfilmovat tak tlustýho Kinga s milionem odnoží a vedlejších příběhů s hustými myšlenkovými a pocitovými zastávkami je odvaha největší a už za to si tvůrců cením. Dopadlo to líp, než jsem čekala, jen bych příběh neporcovala na děti a dospělé, protože sílu IT vidím právě v prolínání strachu dítěte a dospělého s dítětem uvnitř. (10.09.2017)