Strýček Búnmí
-
Loong Boonmee raleuk chat
-
Oncle Boonmee (qui se souvient de ses vies antérieures)
(Francie) -
Strýko Búnmí
-
Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives
Drama / Fantasy
Thajsko / Velká Británie / Francie / Německo, 2010, 114 min
Režie:
Apichatpong WeerasethakulPlakáty
Obsah
-
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů. (oficiální text distributora) -
Strýček Búnmí je prvním Weerasethakulovým celovečerním hraným filmem, který neobsahuje rozdvojenou strukturu. Děj je víceméně lineární, v jedné části je pouze na několik dlouhých minut narušen zdánlivě nesouvisejícím vloženým příběhem. Film je, stejně jako všechny ostatní, inspirován režisérovými vzpomínkami a paměť se v něm objevuje nejen jako inspirace pro téma, prostředí a postavy filmu, ale také jako princip výstavby fikčního světa. I proto se ve Strýčkovi Búnmím setkáváme s pomlkami, repeticemi, vloženými příběhy a také s nadpřirozenými jevy. Základní kompoziční prvek díla tvoří rozdělení do šesti kapitol, které odpovídají 6 kotoučům 35mm filmu, z nichž je snímek promítán.
Strýček Búnmí je součástí rozsáhlého uměleckého projektu s názvem Primitive (dále ještě např. výstava Primitive, instalace Fantomy vesnice Nabua, krátký film Dopis strýčkovi Búnmímu, autorská kniha CUJO), který mapuje současnost a paměť thajské provincie Isan, v níž režisér vyrůstal. Jedná se o velmi osobní film, zaplněný motivy a postavami z vlastních vzpomínek, z nichž dominantní roli hraje umírající strýček Búnmí (jeho předobrazem je režisérům otec, který také zemřel na selhání ledvin a umíral v podobně vybaveném pokoji). Strýčkovy zničené ledviny jsou plně v intencích autorova „oblíbeného" motivu nemoci. Nutnost jejich neustálého proplachování lze vnímat jako tělesný předobraz symbolického očišťování karmy a následné reinkarnace.
Snímek vypráví o umírání strýčka Búnmího, kterého v jeho posledních dnech navštěvují dávno mrtví příbuzní a ulehčují mu odchod do říše smrti. Ve filmu se vedle sebe naprosto přirozeně objevují „živé" i „mrtvé" postavy, komunikují spolu, sdělují si novinky z obou břehů a navzájem si pomáhají. Toto naprosto automatické přijímání prvků mimo reálný svět souzní s buddhistickým náboženstvím, jehož klíčovým tématem je čas a s ním spojená transformace věcí, zvířat i lidí. Přesto není film pro evropské diváky nečitelný (což dokazuje ocenění Zlatou palmou na festivalu v Cannes) - jeho mytická rovina je pouze nastavena poněkud odlišně od kánonů evropské kultury. - Jan Jílek (Letní filmová škola) -
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů.
Film získal Zlatou palmu na loňském festivalu v Cannes. (Cinema Mundi)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Zajímavosti o filmu (2)
-
Film na motivy skutečného příběhu buddhistického mnicha se stal v roce 2010 senzací festivalu v Cannes, kde okouzlil porotu v čele s Timem Burtonem a získal hlavní cenu - Zlatou palmu.
(jochanan)
-
Film Strýček Búnmí byl od počátku zamýšlen jako součást většího uměleckého projektu nazvaného "Primitive", který se váže k provincii Isan na severozápadě Thajska a především ke skupině dospívajících mladíků z vesnice Nabua. Vedle celovečerního filmu Apichatpong Weerasethakul také zrealizoval výstavu "Primitive", která pozůstává ze série sedmi projekčních ploch, dále samostatné instalace s jedním plátnem "Fantomy vesnice Nabua" (která má své internetové pokračování), a také krátkého filmu Dopis strýčkovi Búnmí (2009). Nakonec ve spolupráci s milánským nakladatelstvím Edizioni Zero vydal autorskou knihu "Cujo", která celý projekt završuje.
(darek kartac)