포화 속으로
71: Into the Fire
Režie:
Jae-han LeeScénář:
Man-hee LeeKamera:
Chan-min ChoiHudba:
Yeong Su ChoHrají:
T.O.P, Seung-won Cha, Seung-woo Kim, Sang-woo Kwon, Jin-hee Park, Seong-ryeong Kim, Yoon-seong Kim, Han-joon Kim, Hye-seong Kim, In-kwon Baek, Seung-hoon Yoon (více)Obsahy(2)
V létě roku 1950 se 71 studentů na vojenské základně, provizorně vytvořené z dívčí střední školy v Pohangu, bránilo stovkám severokorejských vojáků. Bránili se 11 hodin a díky jejich odvaze se spojenecká vojska posunula více do útoku. Film je natočen na základě skutečné události a děj byl inspirován dopisem jednoho ze studentů. (balone)
(více)Recenze (82)
Můj druhej kousek od tohodle jihokorejskýho rejži....Tohle je takovej ten čistokrevně válečnej. Ačkoli tam za ty hodný bojujou jen študáci. Co se týče příběhu, tak celkem v pohodě. Co se týče zpracování fightů, tak taky hodně na úrovni. No, ale co se týče přehnanosti, tak mi to krapet připomínalo Ramba 3, dva nezkušený borci, který drželi flintu podruhý v životě, to tam kropěj a kulky se jim skoro až do konce vyhejbaj. Jako už sem viděl lepší válečný kousky, ale souboj mezi severní a jižní koreou to byl můj první... ()
Vizuální smršť nádherně barevných a tónovaných obrazů...Válka ryanovsky na dotek a syrově, obohacena navíc o řadu výbuchů a zpomalovaček...Standartně výrazná hudba...Zbytek na Jihokorejce až příliš laciný a téměř zbytečnou výplní mezi úvodní a závěrečnou bitevní sekvencí - flashbacky z loučení či idiotsky/humorně pojaté postavičky některých studentů...Myslel jsem si, že primárně romantický John H. Lee bude právě v tomto ohledu nejsilnější... ()
Zobrazení bitevní vřavy je po technické stránce naprosto úžasné, ostatně jako ve všech asijských filmech poslední doby (Pouta války, Nanking Nanking, Hrdinové války). Potíž nastává u všeho ostatního. Patos je velice přítomný, a to hlavně díky násilně vkladáné hudbě a kýčovitým flashbackům. Film je sice natočen na motivy skutečné události, ale to neznamená, že budu věřit všemu, co mi na plátně ukazují (návštěva severokorejského velitele před útokem, nepotrestání retardovaného tlouštíka, který vyhodí do vzduchu sklad veškerých potravin). Ale jak říkám, co se týče bitev, mají se Američané ještě co učit. ()
Slušný válečný snímek který vzdává čest 71 studentům, ehm pardon válečným studentům kteří zahynuli při obraně dívčí střední školy v Korejské válce. Akce je zvládnuta perfektně, jde vidět že vražené prachy do toho byly dobře zužitkováni, korejští herci jako vždy solidní a příběh a postavy slušně napsané. A jelikož tenhle film vzdává hold tak nesmí chybět ani patos. Jak jsem psal na začátku, Pohwa soguero je slušný válečný film, sice se nezapíše nijak do dějin kinematografie ale na dvě hodiny kvalitně zabaví a to je u filmů to hlavní. 70% PS: Tohle byl snad první asijský film kde jsem měl vážně problém rozeznat některé herce. PSS: Po měsíci a půl kdy se mé dojmy uspořádali, a teď mi říkají že to byl až zbytečně dlouhý film, kde jediná věc co si bude člověk pamatovat delší dobu bude závěrečná akce. Snižuji hodnocení na 3* a 65%. ()
Film začíná 8. srpna 1950, kdy se Korejská lidová armáda valí jako příval a jednotky jihokorejské armády tají pod jejím těžkým tlakem jako sníh. Válka je krvavé a špinavé řemeslo a bere mladým/dětským rekrutům iluze a kamarády. Oh Jung-Bum (Seung Hyun Choi) si prošel peklem boje v ulicích a viděl smrt úřadovat zblízka, protože přežil je jmenován velitelem studentské jednotky. Těžce na něj dolehne tíže velení a zodpovědnosti za ostatní chlapce. Jižní Korea sahá až na dno lidských rezerv a nepřítele má zastavit 71 dětí. Pravidelná armáda ustupuje a chlapci mají rozkaz bránit opuštěnou budovu dívčí školy. Hned na počátku se střetne autorita nezkušeného velitele s mladistvým samorostlým delikventem, který se dokáže zručně ohánět nožem. Lajdáctvím si vojáčci ve školních uniformách zničí zásoby jídla a jejich střelecké dovednosti jsou přímo žalostné. Během noční přestřelky se jim povede zaskočit a zničit hlídku ze severu, ale druhý den sami padnou do pasti a ztratí 16 spolubojovníků. Osudová srážka se neúprosně blíží. Severokorejský velitel Park Mu-Rang (Seung-won Cha) je vyzve ke kapitulaci, ale sám musí vybojovat střet se svým politickým důstojníkem. Válčící studenti připravují obranu, aby svedli svůj beznadějný boj proti přesile. 13. srpen 1950 přinese oběma stranám 11 hodinovou nelítostnou a zničující bitvu. Nadstandardní dramatický film s jasnou protiválečnou linkou. ()
Fanoušci válečných filmů si opět určitě přijdou na své, akční scény jsou totiž jedním slovem fantastické a je na ně radost pohledět. Ze začátku je to vlastně docela i sranda, protože hlavními postavami jsou studenti, které se nikdo neobtěžoval pořádně naučit ani střílet takže to opravdu stojí za to. Později je ale samotná válka naučí a na konci svedou fantastickou bitvu proti obrovské přesile, při které musí srdce každého správného válečníka zaplesat. Mě samotnému se Pohwa sogeuro opět moc líbilo a určitě se někdy rád podívám znovu, tentokrát po včerejších pěti které jsem dal Mai wei dávám o jednu méně, tedy čtyři. Přesto to bylo moc pěkné. ()
Poctivé válečné peklo působící realisticky v bitvách. Děj není zrovna originální, ale vzhledem k inspiraci skutečností jsem prostě pozorně sledoval, jak že to celé dopadne a ani na chvíli jsem se nenudil. ()
Vizualizácia ,vyprava ,bojove scény to všetko by bolo za jedničku,ale študentov ktorí poriadne nevedia ani strielat a behom troch dni sa už dokážu vyznať aj vo vybušninach. Pričom im veli student, ktorí este nikoho nikdy nezastrelil.To uz je bomba. Medzitým este dejove blato o matke a o pisani listu matke.Ten zaver to už uplne zabil.Studenti maju strategiu a strielaju ako stari marinaci a samozrejme severní korejci idu na to strmhlav bezhlavo a hlavne hlúpo.Proste je to pátos a blbost, čiže !!!!!ODPAD!!! ()
71 jedna študentov, 71 pušiek a 71 osudov. 68 z nich prvý krát drží zbrane, prvý krát z nej vystrelí a dokáže odolávať niekoľkonásobnej presile s vierou , že príde sľúbená posila. ()
Další korejská fantas s romantickými hrdiny a efektivními výbuchy. ()
Krásný vizuál, krásná akce. Skělý válečný film. ()
Je vseobecne znamym faktom, ze bezna korejska hlavna postava zvlada v prieme 6-8 zasahov zo samopalu, rad rezno-bodnych ran a nejake tie bezprostredne vybuchy granatov vo vzdialenosti pol metra. To ako koresjki gangstri vladzu mastit 10-20 nasobne presily je uz tiez verejne akceptovana skutocnost a presenie tohto konceptu na bojisko nemoze byt problem (v zavere filmu som volnym okom naratal bratu-70 tiel co vedla seba 2ja borci naskladali gulometom). Tak co preboha mi tu moze vadit? Vsetko okrem prvych 10 minut. Vlajuca vlajka, hajzlik so srdcom na spravnom mieste, zakrvaveny list mame, ktory zostane nedoruceny, tradicne otrasna hudba a....a zaverecny flashback spomienjuci na usmievavych chlapcov-hrdinov, ktory je uz len pre naozaj silne zaludky....bezny, nudny korejsky slzopud s celkom peknym hrubym zrnom v bojovych scenach. Spominam na tie casy, ked aj korejsky mainstream vedel prekvapit... ()
bohuzel tento film pro me totalne zabila nezazivna prvni hodina...:( ()
První záběr na severokorejskou armádu parádní, zbytek filmu je křečovitý doják plný správňáckých studentů a hláška "podle skutečné události" se začíná čím dál víc zneužívat a překrucovat (kopy mrtvol na střeše). Nefunguje tam zhola nic. Hlavní "hrdina" právě mutuje, takže na mě působil (nebo spíš měl asi působit) jako drsnější kopie Chucka Norrise (podobný herecký projev tu ale je), generál Severních Korejců byl neskutečně béčkový (půjdu je zrubat sám), vztahy mezi postavy, jejich vnitřní pohnutky, potažmo celé jejich "herectví" nefunguje (a neobhájíte to ani jinakostí východní kultury). Zdejší hodnocení připište na vrub asianfilům, ne filmovým fandům. - 50 % ()
Juzna Korea a vojnove filmy,to je takmer vzdy tutovka,ze to bude na tej najvyssej urovni,perfektne po kazdej stranke,o to viac,ze sa jedna o udalost inspirovanu skutocnostou,je to az neuveritelne,co dokazali tito studenti,klobuk dole pred nimi,no a priblizne zaverecna pol hodina je pastva pre oci pre vsetkych fanusikov tohto zanru,takze nie je co vytknut...:-) ()
Po technické stránce je to velmi dobře natočený film. Válečná vřava je tu opravdu zachycena velmi reálně a drsně. Horší je to už s příběhem, který samozřejmě obsahuje tradiční jihokorejské vlastenectví a hrdinský patos. Dojde tu i k několika flashbackům, které mají příběh ještě emociálně doplňovat. Co film hodně drží nahoře je samozřejmě postava severokorejského generála, který je daleko nejzajímavější postavou celého filmu. Film je natočen na základě skutečné události a na konci filmu při závěrečných titulcích jsou zobrazeny rozhovory s tehdejšími studenty, kteří se pouze shodou okolností nemohli přidat ke svým kamarádům a jen díky tomu dnes ještě žijí. Měl jsem to štěstí vidět tento film v jihokorejském kině v Soulu a musím říci, že na všechny korejce docela emociálně zapůsobil (na konci přišly na řadu kapesníčky a slzy). ()
Nějak to nebylo ono. Válečný scény byly pěkný, ale to je tak vše. Jen věčně zpomalený záběry na vojáky ze kterých lítaj kdejaký části těla a katastrofální "dojímající" hudba si mě nezískají. Měl jsem pocit, že úkolem filmu bylo diváka rozbrečet a dojmout. Pokud ano, tak výsledek byl skoro opačnej. Dívatelnej film, ale bohužel uvnitř mě nic nezanechal. ()
71 studentů bránící se proti přesile. Film nabízí slušné válečné scény, ale až po první nezáživné hodině. ()
Představa, že necháte v pravidelných intervalech pobíhat jednoho chlapíka zákopem/ulicí/lesem za mohutných výbuchů všeho a budete se z toho pokoušet zběsilým stříháním úhlů udělat bitevní akci…je jedna z těch lepších, které tvůrčí tým v případě tohoto „válečného“ počinu měl. Tedy válečného... Jsem si říkal, jak bude 71 studentů vzdorovat severokorejským divizím, aby to nebylo směšné. Jedna možnost, kterou štáb (filmařský i severokorejský) využil do mrtě je taková, že se prostě bojovat nebude. Občas necháte vyhodit do vzduchu chajdu plnou brambor, občas se proběhnete po lese, pravidelně budete hodně stříhat flashbacky na dojaté příbuzné a když už bude nejhůř, necháte vojáky vzpomínat na máminu kuchařku. Případně psát rodinné dopisy vlastní krví. Zeptejte se některého ze svých korejských kamarádů na význam a pak mi to pošlete soukromou zprávou. Druhá možnost, kterou bohužel/bohudík zvolil štáb/severokorejci je prostě si nedělat starosti s něčím jako strategie a proti barikádám ze školních lavic poslat houfem za mohutného pokřiku kompletní pěchotu na zteč. Bez bodáků, pro jistotu, aby náhodou některého studenta přece jen nedostali. Za školou byly asi útesy/minové pole/aktivní sopka/divé roje včel, no zkrátka nějaký rafinovaný důvod, proč místo útoku ze stran a z týla zvolit výběh proti hlavním kulometů určitě měli. Stejně jako proč si nejdřív nechat postřílet pěchotu, následně si nechat postřílet hochy s těžkými kulomety a pak, když už teda opravdu není zbytí, poslat tam i nějaký ten tank, který to mohl z dálky rozstřílet na hadry tak nějak před hodinou. Leč to bychom se připravili o rafinované eskapády psychologicky propracovaných vypjatých scén ze studentského života. Nebýt zvratu, kdy těšně před jedinou větší přestřelkou přiběhne student s bednou plnou granátů a hysterickým smíchem nám oznámí „našel jsem je“ (do té doby ony granáty nikdo nehledal, proč taky), mohli severokorejci padat po houfech třeba pod zásahy papírových kuliček z flusátek. Lepší film by to nebyl, no, horší taky ne. Závěr jsem už jen proklikal, nicméně i těch pár zahlédnutých okamžiků by to v klídku na ten odpad vytáhlo. Jednu hvězdu dávám jen a pouze za technickou stránku, kromě hudby teda, něco podobného hrálo ve filmové Babičce a už tenkrát mi to nepřišlo nic moc. S japonskými, ruskými a pro jistotu i polskými válečnými eposy mám zase na pár týdnů/měsíců, dá li bůh let, vystaráno… ()
Na začátku a na konci válečné orgie, ze kterých jde mráz po zádech - excelentně zpracované! Zbytek filmu celkem dobrá výplň toho, jak skupina nikdy neválčících studentíků poznává válku. ()