Medianeras

Soucitná romantická komedie pro lidi po rozchodu o tom, že čas hojí rány a ten pravý čeká za rohem. Pár vtipných momentů (Tyhle schůzky přes seznamku jsou jak menu v McDonalds..na obrázku to vypadá vždy lepší a chutnější), ale celkově zdlouhavé. Nebo je možná problém ve mě. Buenos Aires mě neláká ani jako turistu a to cestuju rád. A ten konec s Wallym jsem fakt nezbaštil...blbější berličku jak ukončit film, který měl skončit už dávno, jsem dlouho neviděl. (25.04.2012)

Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. (24.04.2012)

Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? (22.07.2011)

Nevím no, obecně mám pro křehký romanťárny slabost, ale takhle false-romance s jakože intelektuálním přesahem mě spíš srala. Příliš emo. Ještě víc mi ale vadí konstrukce města a online světa jakožto producentů anonymizujícího seskupování osamělých lidí. Hrozná volovina. Jde o jiné struktury sociálních vazeb. Nedá se říct, že by byly nějak obecně bohatší nebo chudší, více nebo méně pravdivé. Jsou jen jiné. Vývoj. Se s tim smiř. (12.12.2017)

MFF KV 2011. Pěkný a milý filmeček o dvou pěkných a (rozto)milých mladých lidech, žijících osaměle a stísněně jako v konzervách v přeplněném velkoměstě, Argentinské metropoli Buenos Aires. Ajťák a designérka, se svými fobiemi, se svými malými živůtky, snažící se přežít a najít spřízněnou duši. Sonda do životů dvou obyčejných lidí, na kterou se příjemně kouká, u které se sem tam usmějete, která má sem tam hluchá místa, ale i sem tam zajímavé nápady, spoustu detailů, které vám mnohdy připomínají něco z vás. Sympatičtí hrdinové, bojující a zažívající hořkost i drobné radosti, kterým snad budete přát, aby nalezli své štěstí. Filmeček doporučuji na večer, tak po 22. hodině, kdy se vám ještě nechce spát a máte rozjímavou náladu. 3.5/5. (06.07.2011)