Medianeras

Muž a žena. Oba hledají lásku, oba mají podobné zájmy a oba se potkávají téměř každý den. Jen o tom neví, protože se jejich pohledy doposud nikdy nesetkaly. Krásně natočené, místy vtipné, vždy rychle ubíhající, nikdy nenudící. Přesto se ale nemohu zbavit drobné výtky; totiž faktu, že celý film je vlastně jen dlouhý prolog, u kterého čekáte, jak to skončí. Vaše vysněná dvojice existuje a všechny zápletky s ostatními postavami tak představují pouhé odbočky od hlavního děje, jimž nepřikládáte velký význam. Je to jen takové zdržování ne nepodobné tomu, když v akčních filmech musí hlavní hrdina porazit desítky padouchů, aby se konečně dostal k tomu hlavnímu. Dokážete však čekat hodinu a půl na to, jestli se 'ideální pár' setká? Pokud je nějaký film natočen tak dobře jako tento, pak určitě. Jen se možná podobně jako já v podvědomí nezbavíte oné prosté myšlenky, jestli od děje nemáte očekávat při podobné stopáži přece jen něco víc. Tak tři a půl hvězdičky. (Poznámka: Slečna sedící přede mnou mi zakrývala hlavou polovinu plátna, takže jsem dialogy chytala jen od poslechu. Moje znalost španělštiny však rozhodně není dokonalá, tudíž je klidně možné, že se pro mě část obsahu 'ztratila v překladu'.) [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

Hlášky: Martín: - "Internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života." & Martín: - "Je v 21. století něco víc odrazujícího než prázdná složka Doručené?" & Martín: - "Mám takovou metodu. Nějakej buddhistickej gen, kvůli kterým veselý dny nejsou tak veselý a smutný dny nejsou tak smutný." Mariana: - "Spirituální termostat. A co když nefunguje?" Martín: - "Beru Rivotril." (22.11.2015)

Ztracené existence, outsideři s vlastním světem ve zmateném chaotickém světě kolem. Téma, které tu bylo už tolikrát a které by mohlo docela dost rychle omrzet, ne však v podání Gustava Taretta i geniálního Javiera Drolase v hlavní roli.. Ti, spolu se zbytkem štábu, zvládli jemnou, černohumorně optimistickou dramakomedii s bravurním nadhledem a kouzelnou smrští filmového charisma. Protože každý může najít svého Walda. (24.04.2012)

"BUENOS AIRES ROSTE NEKONTROLOVATELNĚ A NEDOKONALE. PŘELIDNĚNÉ MĚSTO V POUŠTNÍ OBLASTI. MĚSTO, KDE TISÍCE BUDOV ŠPLHAJÍ K OBLOZE. SAMY OD SEBE. HNED VEDLE VYSOKÉ, JEDNA NÍZKÁ. VEDLE RACIONÁLNÍ JEDNA IRACIONÁLNÍ. VEDLE FRANCOUZSKÉ JEDNA BEZ ŠPETKY STYLU.TYHLE NEPRAVIDELNOSTI NÁS PERFEKTNĚ ODRÁŽEJÍ. ESTETICKÉ A ETICKÉ NEPRAVIDELNOSTI. PŘESNĚ JAKO NAŠE ŽIVOTY. VŮBEC NEVÍME, JAK BYCHOM JE CHTĚLI ŽÍT". A tak tápeme a hledáme a odcizujeme se a čumíme na filmy a furt jsme na netu :-))) kouzelná hořkoúsměvná sonda do duše dvou osamělých lidiček tápajících uprostřed džungle velkoměsta a dnešní doby a bojujících se svými fóbiemi i touhami. Ti dva bydlí kousek od sebe, neustále se míjí a potkávají aniž o sobě vědí, změní se to?? MARTÍN, ajták co bez netu nedá ani ťuk...."internet mě přibližuje ke světu, ale vzdaluje od života. Na internetu bankuju, čtu časopisy, stahuju hudbu a poslouchám rádio, na internetu objednávám jídlo, sleduju filmy, na internetu chatuju, na internetu studuju, na internetu hraju, na internetu souložím a hledám....." (koho mi jen připomínáš) a MARIANA, žena bojící se všeho možného a rozdávající si to s figurínou hledající odpověd na otázku: "když nemůžu najít někoho, když vím, koho hledám, jak můžu najít nějakou osobu, když ani nevím, koho hledám?" Film plný hořkosti i vtipných scén, z nichž jednu si musím i sám pro sebe v deníčku obrazně uchovat. A potom okamžitě dát vale všem netovým amigos y amigas a vyrazit VEN vstříc OPRAVDOVÉMU ŽIVOTU :-) (15.04.2015)

Proč jenom mainstream produkuje tolik strašných sraček a spousta parádních filmů zůstává zapomenuto někde v zákulisí? Medianeras je přesně tím typem filmu, který zná málokdo, ale který může člověku dát víc než deset průměrných filmů dohromady. Podobně jako u Nedotknutelných, Velké ryby apod. mi bylo po skončení prostě dobře. 100% (25.02.2017)