Byl jednou jeden

skôr ako "fantasy, komedie, romantický" mi to pripadalo ako klasická rozprávka (snáď až na to že výstrih S.L. je až príliš sexy :). Film je pomerne nudný, má ale peknú, veľkorysú kameru, exteriéry, kulisy aj kostýmy, a zarputilost Sophie Loren mi tu prišla aj milá, aj komediálna + zopár podarených nápadov ako lietajúci reholný brat, oslík ktorý "kadí zlato" alebo preteky princezien v umývaní riadu dokážu aj pobaviť... ľahký, nenáročný "veľkofilm" rozprávkového ladenia na nedelné ospalé popoludnie... 40-50% (02.10.2011)

Je možná těžké smířit se s tím, že existují i jiná pojetí pohádek než je to české, to, které máme vžité natolik, že jakoby bylo pod naší kůží. I se skutečností, že jsou také pohádky pro dospělé, které jsou z větší části mimo pochopení dětského publika. Víc mi vadí jiná skutečnost: nedotaženost motivu sedmi noků, míra provinění, které se měla dopustit ženská postava tím, že jeden z nich snědla v rozporu s božím zadáním španělského "chuďáčka božího" ztělesněného levitujícím mnichem. Jakoby tu základem byla renesanční novela ne špatná, ale co do propracovanosti a kvality zřetelně zaostávající za špičkou žánru jak ji ztělesnil např. Boccaccio. Obdobné pocity mnou prostupovaly i při scéně se světci a výkladu psychologie a motivace princova počínání. Nedostatky námětu ovšem z větší části překrývá opravdu velkorysá výprava a špičkové výkony obou protagonistů, z nichž zřetelný prim hraje Lorenová (v jejím pojetí role princezny cítíme celou řadu souzvuků a asociací z jejích sicovských filmů s Mastroiannim). Srovnání se soudobou srovnatelnou tvorbou dále posiluje váhu kladných a silných stránek této pohádkové férie pro dospělé, k nimž se postupně přidává přitom zase ne tak suveréní kamera, jíž se více daří detailové než krajinné záběry. Ani pověstná šedesátá léta nemohla bez ustání chrlit špičková díla, i ona nemohla neprodukovat filmy oddechové a ne vždy ve všem dokonalé. Což ovšem neznamená, že špatné a podprůměrné. (10.09.2008)

"Ne, nevyhlížej marně // básníka dlouhých vlasů, nejsou už, / ani mušketýři ne, ani jejich jasnost / na Rusi plavovlasí vládci, to už / jistě ne. Milenci nejsou už, jak známo dost; / a přece ti přišel k smíchu ten chlapa kus, / protože za mala dočetla ses v knize, / v knize za odměnu, že sliční panoši / se rádi na udičku chytnou posléze." (Francis Jammes) (05.09.2022)

Hudba pod úvodními titulky mě vyděsila, evokovala romantiku, v niž tokající dvojice odchází dlaň v dlani směrem růžová budoucnost. Naštěstí film natolik stupidní nebyl, byť povrchnosti nezůstal nic dlužen. Díky kouzlu hlavního páru se jedná o bez potíží koukatelnou záležitost. Pohádkově laděný příběh samozřejmě končí pohádkově dobrým koncem, ale než se k němu propracujeme, mezi ústřední dvojicí to občas velmi sympaticky zajiskří. Jejich hašteření je vlastně tím jediným zajímavým na celém oddechovém snímku. (12.11.2022)

Trochu drsnější pohádka, o tom jak princ nahání venkovanku a naopak, aby vše vyústilo ve svatbu, jako v každé klasické pohádce. Princ Rodrigo (Omar Sharif), následník španělského království odmítá ženění, až narazí na temperamentní nebojácnou venkovanku. Po počátečním nešťastném zakletí, prohání své slouhy v neustálém pátrání po ní. Isabella Candeloro (Sophia Loren), nezkrotná žena, na kterou vyloženě narazil princ na bílém koni, byla spíše hračkou v rukách potrhlé čarodejnice. Ale sladkou odměnou, okázale odmítanou, jí byl sňatek s dědicem španělského trůnu. A tak po vzájemném hledání a soutěži v umívání nádobí, nastává od počátku očekávaný okamžik. Další postavy: královna matka (Dolores Del Río), s jediným zájmem a to o královo oženění, nadutý královský šéfkuchař Jean-Jacques Bouché zvaný 'Monzu' (Georges Wilson), levitující mnich Josef (Leslie French), hlásající poněkud kacířské myšlenky, a princezna Altamury (Marina Malfatti), nesportovně bojující o sňatek s princem. Nejvíce zaujme charisma obou hlavních postav, jinak trochu zmatený průběh i příběh. (22.05.2011)