Zkratkou v Oregonu

Ani mi tak nevadí, že filmu v podstatě chybí nějaký hutnější děj. Nejzajímavější na celém snímku je přece jen ukázka myšlení "civilizovaných" lidí z poloviny 19. století. Každopádně by neuškodilo, kdyby bylo mezi postavami více vyhrocených scén než jen pouhé tušené napětí. Pozitivní dojem z celého filmu pak docela zabije nepřekvapivý konec-nekonec, který je v podobných filmech už snad pravidlem. (09.08.2011)

Revizionistický western (a mírně i anti-western) s výraznou příměsí amerického nezávislého filmu... Jedna z nejvýraznějších tváří americké nezávislé kinematografie režisérka Kelly Reichardtová má evidentně v oblibě příběhy z ,,počátku dějin" (do podobné doby zasadila i svůj pozdější skvělý anti-western První kráva), z doby, kdy jedna civilizace vytlačuje druhou a začíná něco zcela nového - příchod bílých osadníků na severoamerickou půdu a jejich civilizační střet s původní indiánskou civilizací... Snímek obsahuje všechny poznávací znaky režisérčina typického tvůrčího rukopisu - velmi pomalé tempo, originální ořez obrazu (1,33:1), krásná kamera, poetické vyznění, otevřený konec...a tady navíc i protestantskou etiku prvních bílých osadníků a relativizaci ,,civilizovanosti" ... střet dvou naprosto odlišných kultur... (31.07.2021)

Málokdy se mi v poslední době stalo, že bych si chtěl od "objeveného a objevného" režiséra podívat na všechny jeho filmy. To se týká Kelly Reichardtové, bezesporu "nové krvi americké filmografie". Řeč je tu pořád o Americe, a ta Amerika je pořád stejná, jen oči, které se na ní dívají jsou jiné. Meekova nábližka neboli Bloudění po Oregonu či Cesta přes pláně, na něž je třeba "nakoupit solený vepřový" a kde "je nouze o klacek" (jak zpívali Zelenáči) se snad nedá vylíčit lépe. Pozn. 1: Vzájemný vztah žen a jednotlivých žen k Indiánovi (divochovi) je pro western něco zcela nového. Pozn. 2: Steven Meek má ve filmu (a hlavně v jeho závěru) několik zajímavých úvah; třeba tu, že ženy jsou chaos a muži ničení. Jsou to názory Kelly Reichardtpvé nebo Jonathana Raymonda. (22.11.2017)

Vůbec nemyslím, že režisérka je minimalistická, spíše minuciózní, a to je velký rozdíl. A poklidná, trpělivá, precizní, jako by vyprávěla ty hlavní věci života skrze vedlejší, opomíjené děje, a to vedlejší skrze opomíjené obrazy, pohledy. ** Pokaždé jde o krok více do strany, což je o to více fascinující, že pohrdá širokoúhlým záběrem. ** Nemusí toho být mnoho, na co se člověk podívá, aby zachytil celek v souvislostech. Záleží, jak dobře a jak dlouho se dívá. ** A výsledky vyprávění jsou vtahující a magické. Nechávají vyvstávat. ** První pomalé prolnutí krajin jsem si přehrávala uchváceně několikrát. Nebeští jezdci, divoký hon, změna směru, soutvářnost linií, halucinace bloudění, ztraceni? Jediným střihem, hned na začátku, toho tolik nabídnout. (28.11.2011)

Film, který mě minul obloukem, velkým, asi jako fotbalový stadión. Michelle mám jako herečku celkem rád, líbila se mi hodně třeba v podobně komorněji laděném snímku Wendy a Lucy a ve Zkrocené hoře byla taky výborná, ale při výběru tohoto filmu neměla rozhodně šťastnou ruku. Nudný a pro mě absolutně nezáživný film, který nezachrání ani pěkná krajina a jeden indián v otevřené prérii. (05.06.2014)