Do Começo ao Fim

Veškeré mé dojmy již víceméně padly v ostatních komentářích, takže vlastně přicházím jen se shrnutím. Námět a téma je na pět hvězd a stejně tak si obdiv zaslouží i odvaha autorů se do něčeho tak silně kontroverzního vůbec pustit. Zde klady končí. Příběh je doslova o ničem, dialogy jsou přihlouplé, psychologie postav veškerá žádná, každá druhá scéna je okatě samoúčelná a nesoudně kýčovitá a srdcervoucí hudba nastupující každých pět minut velice efektivně leze na nervy. Přiznám se, že prvních 20 minut jsem byl ochoten na toto všechno skočit. Ale čeho je moc, toho je příliš... (23.04.2013)

Nebýt té první části, kdy nám režisér ukazuje, jak to s chlapci bylo v dětství, možná by to bylo o něco lepší. Chvílemi jsem si říkal, že jde o film, u kterého nepůjde o nějaký hlubší děj, ale o silné scény, na které po shlédnutí budete těžko zapomínat. Nakonec se mi dostalo jak děje, (až po časovém skoku v ději) tak i silných scén, a že jich bylo celkem dost. Hudba je jaksi mdlá, ale právě ve chvílích, kdy jde o ony silné scény, se na ty chvilkové okamžiky hudba zmátoří a krásně celou scénu podtrhne. Herci jsou příjemní, tedy až na představitele dětských rolí, u kterých jsem si myslel, že vyrostu. Celé zobrazení dětského období bych jednoduše vyškrtl a nahradil ho nějakými dalšími silnými scénami a možná by celý snímek působyl mnohem příjemněji. I přezto dávám snímku plný počet, protože po časovém skoku se otevírá krásný, ač trochu netypický příběh dvou bratrů. (19.01.2012)

Pokud chce snímek komunikovat skrze emoce, nemůže ignorovat přínos děje jakožto prostředku k získání diváckých sympatií. Do Começo ao Fim totiž zcela selhává v budování vztahů k postavám, od začátku se soustředí na pohledy, doteky a city. V první polovině, kdy je zobrazováno dětství hlavních protagonistů, si notně napomáhá scénami, ve kterých je naznačována až příliš velká intimita jejich vztahu. Ať je to matka, která je sleduje skrze nemocniční okno, případně otec jednoho z nich, který své obavy dokonce vysloví – v obou případech se jedná spíše o vykonstruované scény, než na něčem skutečném založené starosti. V polovině druhé, která přijde zcela nečekaně, protože v té první se vlastně zatím nestačilo nic zajímavého stát, se tvůrci soustředí už na existující partnerský vztah mezi oběma bratry. Středobodem vyprávění je odlet mladšího z nich do Ruska, tedy téma odloučení, které není pojato nijak zajímavé a dokonce ani rozvíjeno. Filmu bohužel chybí krom dramatického oblouku i snaha o jakékoliv sdělení. Na nic nepoukazuje, neřeší žádný problém a dokonce ani o ničem nevypovídá. (22.11.2013)

Když vezmu stranou fyzickou krásu obou hlavních představitelů a jistou dávku kontroverze, kterou přináší téma lásky dvou bratrů (mají společnou matku), jež přeroste v partnerský vztah se vším všudy, na Do Começo ao Fim není zajímavého zhola nic. Zpracování je totálně nijaké, vývoj postav je nepřítomen kvůli velkému časovému skoku ve stupidním ději-neději a hudbu nejspíš spáchal nějaký německý rádoby skladatel, mající čas mezi komponováním pro adaptace podle Rosamunde Pilcher. Zkrátka, kde nic není…ani látka nezabere. The highest peak at 30%. P.S.: Největší WTF filmu - svoje poprvé si Thomás a Francisco odbyli v den matčina pohřbu, ouch. (17.11.2010)

Krása. Divák by nejspíše, vzhledem ke kontroverznosti tématu, očekával silný, vysoce dramatický příběh s osudovým zvratem či zápletkou. Do Começo ao Fim je však pojat zcela opačným způsobem. Již od dětství sledujeme vyvíjející se vztah dvou bratrů, z něhož jejich matka začne pociťovat svým instinktem cosi silnějšího než "pouhou" bratrskou lásku. Od dětství až po dospělost zůstalo jejich mimořádné pouto stejně silné a přerostlo až v milostný vztah. Snímek nabízí spoustu vášnivých a milostných scén, v nichž nechybí chemie hlavních představitelů, a také zároveň ukazují intenzitu jejich vztahu. Zejména ve scéně loučení, kdy si oba bratři uvědomí, že budou na určitý čas rozděleni, protože jeden z nich odjíždí na dlouhou dobu pryč. Nádherná, působivá scéna, v níž je obsaženo vše. Láska, vášeň, strach i bolest z nadcházejícího odloučení, které by je mohlo ovlivnit. Snímek se nezaměřuje na jejich vztah jako na boj vůči okolnímu světu a společnosti, která ho neuznává, odmítá, či se na něj dívá s odporem. Není zde nenávist. Zaměřuje se pouze na výjimečně silné pouto mezi dvěma lidmi, ukazuje jeho intenzitu, slabosti a také jejich zážitky, které získají jeden bez druhého, aby zjistili, jak moc jim na sobě záleží. Není to jen milostná přitažlivost, ale zároveň jsem v tom cítila i bratrskou lásku, která však byla natolik velká, že ji "pouze" sourozenecké pouto nedokázalo obsáhnout. Sahalo mnohem hlouběji. Celému filmu ke kráse také přispívá nádherná hudba, která mě okouzlila. (14.08.2012)